Milan Moučka – sadistický vyšetřovatel StB
Před 77 lety nastoupil do vedení pražské StB sedmadvacetiletý Milan Moučka. Vedl přípravu procesu s Miladou Horákovou a dohlížel na brutální násilí na vězních. Spravedlnosti se nedočkal.
Právě před 77 lety v březnu 1949 byl jmenován zástupcem krajského velitele StB v Praze tehdy pouze sedmadvacetiletý Milan Moučka. O půlroku později už byl pověřen přípravou procesu s Miladou Horákovou. Všemi prostředky se na ní snažil vynutit doznání. Později pronesl: „Horáková nic nepopírala, ona to jenom vysvětlovala ze svého hlediska a tvrdila, že je to správné. Že my komunisté postupujeme nesprávně a proti zájmu lidí.“ Jak celý proces dopadl, není třeba připomínat. Kde se v mladém Milanovi Moučkovi vzala ta naprostá ztráta empatie, bezcitnost a surovost, ta bezbřehá víra v tu „jedinou a pravou komunistickou myšlenku“?
Obrázek: Služební průkaz Milana Moučky, zdroj: Seznam.cz a.s.
Milan Moučka se narodil 3. června 1922 ve Studené, okr. Dačice v rodině obchodního zástupce. Po absolvování 8 tříd obecné školy se vyučil truhlářem. Jako sedmnáctiletý se od počátku okupace zapojil do odbojové činnosti. V roce 1941 byl zatčen gestapem za roznášku ilegálních tiskovin. Byl dlouho držen v samovazbě, trest pak odpykával v Německu. Válka a výkon trestu ho patrně naučily násilí. Hned po osvobození Československa v květnu 1945 vstoupil do KSČ a jako perspektivní mladý komunistický kádr byl přijat na oblastní zpravodajskou odbočku StB v Jihlavě. Přes další funkce vystoupal po 4 letech až do vedení vyšetřovací skupiny StB v Ruzyni. Pro tehdejší komunistickou garnituru se stal prototypem neústupného angažovaného komunistického vyšetřovatele. Pod jeho vedením docházelo k bezprecedentnímu nadužívání fyzického a psychického násilí na vyslýchaných osobách. Ať už to bylo v přípravě zmiňovaného procesu s Miladou Horákovou či při likvidaci protikomunistické skupiny Světlana, při vyšetřování biskupů Zely a Vojtaššáka, v případech Slánský a spol., Závodský a spol. a v dalších a v dalších případech nepřátel komunistického režimu.
V únoru 1951 byl Milan Moučka jmenován velitelem vyšetřovacího sektoru VI/B, v dubnu 1953 pak náčelníkem správy vyšetřování. Byl nositelem Řádu 25. února 1948 (1949), Řádu práce (1953), medaile „Za službu vlasti“ (1955) a medaile „Za zásluhy o obranu vlasti“ (1956).
V dubnu 1956 bylo po revizích nezákonných postupů bezpečnostních složek, které se udály zpočátku padesátých let, konstatováno, že se Milan Moučka „dopustil při práci chyb“. Nejdříve byl odvolán z vedoucí funkce, v červnu 1956 pak propuštěn ze služebního poměru. Trestně stíhán ale nebyl. Po odchodu ze služeb ministerstva vnitra pracoval jako vedoucí oddělení mezinárodních vztahů v Závodech průmyslové automatizace v Praze.
Až po sametové revoluci se naskytla možnost Moučku spravedlivě potrestat. Byl opakovaně stíhán Úřadem dokumentace a vyšetřovaní zločinů komunismu. V roce 2003 trestní stíhání definitivně zastavila dozorující státní zástupkyně s odkazem na amnestii z roku 1960. Po odsouzení Ludmily Polednové-Brožové v roce 2008 měl být jeho případ znovu otevřen. Milan Moučka ale v roce 2009 zemřel, aniž by se dočkal zaslouženého trestu. Za tolik zmařených lidských životů a tolik obrovského lidského utrpení by si to jistě zasloužil. Bohužel za konání svého otce byla nesmyslně a nelidsky potrestána jedna z dcer Milana Moučky. Stala se obětí strašlivého bezcitného zločinu. Jako desetiletou ji přepadla banda bývalých vězňů a brutálně ji znásilnili. Dívka se z prožitého traumatu už nikdy nevzpamatovala a zemřela ve svých 25 letech. Podle mínění historiků Moučka vedle politických vězňů vyslýchal i obyčejné kriminálníky, kteří měli se vší pravděpodobností hrůzný čin na svědomí.
Bratrem Milana Moučky byl známý herec Jaroslav Moučka, též přesvědčený komunista. Ten se ale poté, co protizákonná činnost jeho bratra vyšla najevo, od svého bratra distancoval a přestal se s ním stýkat.
Ing. Bc. Josef Mareš
13. 3. 2026