Pozdního večera 28. 7. 1952 vyjel osobní vůz z Waldsassenu směrem na Bad Neualbenreuth. Okresní silnice zde vedla jen kilometr podél hranic s tehdejším Československem. Za Querenbachem automobil zastavil v polích nedaleko lesa. Tři muži vystoupili a rychlou chůzí zamířili k hranici. Auto zůstalo stát u krajnice, rozjelo se, až když se trojice ztratila mezi stromy. Muži postupovali tiše a skrytě k hraničnímu mezníku č. 25. Chvíli pozorovali okolí a naslouchali, pak přešli hraniční čáru a pokračovali lesní cestou asi 300 metrů směrem do Čech. Připlížili se na okraj lesa a ve zbytku denního světla uviděli drátěný zátaras vzdálený asi 70 metrů. Vedl otevřenou krajinou a nebýt cesty za ním, navazovalo by bezprostředně na něj z vnitrozemí ovesné pole. Beze slova pozorovali zařízení a snažili se zachytit sebemenší pohyb nebo zvuk.

Mezitím se už úplně setmělo, bylo zataženo a vidět nebylo více než na 10 kroků. Kolem 22. hodiny se muži zvedli ze skrýše a připravili si zbraně ke střelbě: samopal, revolver a pušku. Kývli na sebe a husím pochodem vyrazili se zbraněmi v rukou přímo k zátarasu. V polovině plotového pole otiskli své stopy na zoraném kontrolním pásu a přistoupili k ostnatým drátům. Jeden z nich dřevěnými kolíky roztáhl od sebe nástražné vodiče připevněné na izolátorech. Vzniklým otvorem se opatrně protáhli dva muži s dlouhými zbraněmi. Nikdo z nich nesměl udělat chybu, jinak by elektrický proud o napětí 4000 voltů splnil svůj smrtonosný účel.

Obrázek: Querenbach (OpenStreetMap (OSM), 2025)

Poté, co šťastně překonali překážku, vyrazili ovesným polem do československého vnitrozemí. Jeden z nich byl kurýr a druhý jeho převaděč a strážce. Muž s revolverem zůstal na místě vně plotu. Agenti ušli vzrostlým ovsem asi 100 metrů, když první z nich klopýtl o tenký natažený drát.

V ten okamžik vylétla k noční obloze bílá světlice a osvítila terén, agenti nešťastnou náhodou narazili na spouštěcí mechanismus nástražných osvěcovadel, které do terénu umístili pohraniční hlídky. Agenti zalehli, a když světlice pohasla, rozběhli se zpět. Věděli, že běží závod o život. Bezprostředně před nimi se ozvalo: „Rychle sem!“ A noční tmu prošlehl záblesk. To jejich kolega, který je zajišťoval, přestřihl izolovanými kleštěmi nástražný vodič a utvořil průchod v překážce. Muži se chvatně protáhli průchodem, když nocí zazněla dávka ze samopalu. Ve stejnou chvíli, kdy světlice vylétla z nástražného osvěcovadla, přicházela totiž na stanoviště pohraniční hlídka z 24. roty Kozly. Voj. Václav Denk a voj. František Janča po výstřelu osvěcovadla se schovali zalehnutím do ovsa a pozorovali okolí. Mysleli, že o nástražný drát zavadila zvěř nebo hlídka, která kontrolovala výkon služby v terénu. Brzy zaslechli šustění v obilí a v pokleku se snažili prohlédnout tmu, když jejich pozornost upoutaly neznámé zvuky ze zátarasu. Na vzdálenost asi 70 metrů uviděli elektrický záblesk a v jeho světle dvě osoby. Velitel hlídky okamžitě bez varování vypálil po siluetách v drátěné překážce dávku ze samopalu. Zpoza plotu od okraje lesa kdosi palbu opětoval a pohraničníky donutil zalehnout. To spustil střelbu jeden z agentů, který se vrátil dírou v plotě a kryl ústup opozdilců. Pohraničníci vystřelili bílou raketu k osvětlení terénu a červenou dlouhou světlici a červený déšť jako smluvený signál proryv hranice a žádost o pomoc z pohraniční roty.

Ze zátarasu se ozvalo zachroptění a ve světle druhé světlice viděla hlídka jednu osobu, jak běží k lesu. Odtud se přidala střelbou z krátké zbraně ke kolegovi s puškou. Denk a Janča palbu opětovali. Pohraniční hlídka ze sousedního stanoviště vzdáleného 200 metrů voj. Nikodém a voj. Vrba zaznamenala světlici z nástrahy a po chvíli i střelbu. Podle bojového rozkazu se vydali na pomoc napadené hlídce. Na okraji lesa směrem k hranici uviděl Nikodém siluetu muže a po vystřelení světlice sousední hlídkou po něm vypálil dávku. V osvitu červených světlic spatřil dalšího narušitele běžet od zátarasu k lesu a vedl palbu i po něm, zatímco druhý člen hlídky postupně vystřelil další tři světlice. Opět nastala tma a Nikodém s Vrbou doběhli k sousední hlídce. Zjistili, že je v pořádku, a proto se chtěli vrátit zpět na své stanoviště. Cestou je však přemohl strach, a tak zalehli a čekali na posilu z roty. Ta přišla asi po 10 minutách.

Za vedení velitele praporu se postupně rozjela velká pátrací akce za účasti sousedních rot a záložní jednotky praporu. Byly obsazeny přilehlé úseky a jednotky prohledávaly terén i za pomoci světlometů. Služební pes dovedl pátrací skupinu až k hraničnímu mezníku č. 25. Na kontrolním orném pásu zanechali agenti troje stopy vedoucí jak do vnitrozemí, tak i směrem vně hranic. U kontrolního pásu byly nalezeny tři plátěné čepice amerického stylu, tzv. jockeyky. Ve 23:45 hod. objevili to, co Denk předpokládal. Když vystřelil po dvou siluetách, uslyšel zachroptění a uviděl ustupovat už jen siluetu jednu. Agent František Smetana ještě stihl prolézt drátěnou překážkou, když jej z levé strany do obličeje zasáhla střela ze samopalu. Poškodila mu krční vazivo a tepnu, zasažený se dostal metr za kontrolní pás a zhroutil se. U mrtvého byl nalezen německý samopal MP-40 ráže 9 mm se třemi zásobníky, dva americké granáty, nabitá pistole ČZ 7,65 s krabičkou nábojů a dýka. Dále měl u sebe tlumok s písemnostmi, oblečením, osobními věcmi a potravinami, krycí doklady na jméno František Smetana, československou a německou hotovost. Na místě, odkud stříleli agenti na pohraničníky, bylo nalezeno 16 nábojnic z americké pistole 12 mm a 8 nábojnic z americké armádní automatické pušky. Voj. Denk vystřílel 37 nábojů, voj. Janča 20 nábojů a voj. Nikodém 24 nábojů ze samopalu. Vojíni z první zasahující hlídky byli povýšeni na desátníky a kázeňsky odměněni. Mrtvý agent byl vydán patologickému ústavu v Praze. Případ zpracovalo Velitelství v poučný rozkaz pro jednotky Pohraniční stráže.

Po 73 letech od události se podařilo pracovníkům dokumentace ÚDV zjistit skutečné jméno zabitého kurýra. Odvážný odbojář byl František Sandner. Snad se tento střípek historické mozaiky dostane i k jeho pozůstalým.

Mgr. Martin Pulec
27. 11. 2025