Omezení osobní svobody mladistvého
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatelka poptávala:
„1) sdělení, zda existují pokyny policejního prezidenta či jakékoliv jiné interní pokyny či metodiky týkající se, byť i jen zčásti, problematiky zadržení mladistvého pachatele v policejních celách (např. přístup k mladistvému v průběhu zadržení, vyrozumívání zákonných zástupců mladistvého a jiných osob, případná odlišná práva a povinnosti zadrženého mladistvého oproti dospělým pachatelům apod.), přičemž nehraje roli, zda se jedná o pokyn aktuálně platný či nikoliv;
2) informaci, zda výše uvedené pokyny mají celostátní působnost a lze je tedy uplatnit v rámci celé ČR či zda jsou jednotlivá Krajská ředitelství PČR nadána pravomocí vydávat vlastní metodiky a interní pokyny k uplatnění toliko v rámci jednoho daného kraje;
3) pokud výše uvedené pokyny či metodiky týkající se zadržení mladistvých v policejních celách existují, pak žádám o zpřístupnění jejich plného znění či zpřístupnění alespoň té části daného pokynu, který se výše vymezené problematice věnuje.“
Policie České republiky poskytka žadatelce následující informace:
Ad 1) Při omezení osobní svobody a umístění osoby do policejní cely příslušníci Policie České republiky postupují především podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 273/2008 Sb.“), konkrétně ustanovení § 24 a následujících tohoto právního předpisu, dále podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, respektive zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. Postup příslušníků Policie České republiky při výkonu služby v této oblasti je rovněž upraven závazným pokynem policejního prezidenta č. 159/2009, o eskortách, střežení osob a o policejních celách (dále jen „ZPPP č. 159/2009“). Ve vztahu k mladistvým osobám tento interní akt řízení obsahuje pouze jednu dílčí speciální úpravu, a to v čl. 4, který je věnován omezením při eskortě osob. Ustanovení čl. 4 odst. 2 ZPPP č. 159/2009 stanoví: „Eskortu mladistvých nebo nezletilých osob provádí policista, pokud to okolnosti umožňují, zpravidla v civilním oděvu a civilním vozidlem.“ Uvedené ustanovení citovaného interního aktu řízení koresponduje s pokynem policejního prezidenta č. 268/2020 Sb., o činnosti na úseku dětí, který v čl. 12 věnovaném zásadám provádění některých úkonů, v odst. 5 stanoví: „Vyžaduje-li závažnost a neodkladnost prováděného úkonu předvedení dítěte mladšího 15 let, je prováděno zpravidla policisty v občanském oděvu za použití služebního vozidla bez zvláštního barevného provedení a označení. Je-li předvedení provedeno ze školy nebo jiného zařízení, policista zajistí přítomnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo jiné osoby mající zkušenosti s výchovou dětí po celou dobu zákroků i úkonů. Pominou-li důvody předvedení, předá policista dítě mladší 15 let zpět do školy nebo jiného zařízení, ze kterého je předvedeno, nebo zákonnému zástupci.“ Oba citované interní akty řízení, jsou závazné pro všechny příslušníky Policie České republiky bez ohledu na jejich zařazení v jednotlivých útvarech tohoto bezpečnostního sboru.
Speciální interní akt řízení, který by v rámci Policie České republiky specificky upravoval problematiku omezení osobní svobody a umístění osoby do policejní cely ve vztahu k mladistvým osobám, neexistuje. Předmětu zájmu žadatelky se částečně týká stanovisko odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra České republiky, které se zabývá možností umístit nezletilou osobu zajištěnou podle § 26 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. do policejní cely. Zní:
„Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky v § 29 odst. 1 písm. d) obsahuje jednoznačný titul k omezení osobní svobody nezletilce, který utekl z výkonu ústavní výchovy. Právní úprava tak jako pojmový znak jednání osoby, která má být zajištěna, nevyžaduje protiprávnost jejího jednání. Dále je pak v souladu s § 28 písm. a) zákona o policii policista oprávněn zajištěnou osobu umístit do policejní cely. Speciální úprava v § 26 odst. 4 zákona o policii pak stanoví podrobnosti postupu policie po zajištění nezletilce. Speciální úprava v § 26 odst. 4 zákona o policii se z podstatné části věnuje určení, kdo je povinen odvoz nezletilce zajistit, resp. hradit. Případný odvoz nezletilce policií nastupuje až jako subsidiární možnost, kterou zákonodárce označuje jako výjimečnou. Nelze tedy předpokládat, že by její využití nastupovalo ve všech případech, kdy není možné zajistit neprodlený odvoz jinou povinnou osobou. Ani v případě, že zákonný zástupce nebo výchovné zařízení souhlasí se zajištěním odvozu nezletilce, nelze předpokládat, že by tento odvoz mohl nastat bez jakékoli časové prodlevy. Je tedy nutné počítat s možností, že zajištěný nezletilec bude muset na policejní služebně, na kterou byl dopraven, strávit určitý čas, než dojde k jeho převozu. V takovém případě nelze vyloučit situaci, kdy například personální obsazení služebny vylučuje, aby nad zajištěným nezletilcem konal některý z policistů dostatečný dohled. Pak je třeba zvážit přijetí dalších opatření.
Na jakýkoli postup policie se nicméně vztahuje obecný princip, podle kterého musí být přiměřený dané situaci (§ 11 citovaného zákona). Přiměřenost umístění nezletilce do cely (jakkoli takový postup zákon umožňuje) nelze stanovit obecně. Pokud situace takový postup vyžaduje (například z kapacitních důvodů není možné jiným způsobem zajistit dozor nad nezletilcem na služebně), nezbavuje to policistu povinnosti i nadále posuzovat v každém konkrétním případě, zda je takový postup přiměřený a to zejména s přihlédnutím k věku nezletilce a k vlivu, jaký by na něj umístění do cely mohlo mít. V žádném případě však nelze tvrdit, že umístění nezletilého, který utekl z výkonu ústavní výchovy, je nepřiměřené vždy. Rozpor s Úmluvou o právech dítěte zde OBP obecně neshledává. Úmluva o právech dítěte nevylučuje možnost zbavení osobní svobody u osoby nezletilé, na takovou situaci však vznáší speciální nároky, a to aby žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení nebo uvěznění dítěte musí být podle čl. 37 úmluvy provedeno v souladu se zákonem a musí být použito pouze jako krajní opatření a na nejkratší nutnou dobu. Úmluva tedy nestanoví, že by samotné omezení dítěte na svobodě muselo být podmíněno jeho protiprávním jednáním. Žádá pouze, aby k tomuto institutu bylo přistoupeno pouze výjimečně a na základě zákonného titulu.
Vládou schválená Národní strategie prevence násilí na dětech na roky 2008-2018 odkazuje při výkladu Úmluvy o právech dítěte na příručku určenou pro její implementaci – Implemenation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. V této příručce je výslovně uvedeno, že dítě lze zadržet i mimo trestněprávní souvislost. Příručka však upozorňuje na skutečnost, že omezení osobní svobody u dětí má negativní vliv na jejich vyvážený rozvoj a integraci do společnosti. Úmluva dále stanoví, že každé dítě zbavené svobody má mít právo okamžitého přístupu k právní nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat se k soudu nebo jinému pravomocnému, nezávislému a nestrannému orgánu proti rozhodnutí o odnětí svobody a v každém takovém případě na přijetí neodkladného rozhodnutí. Citovaná příručka toto právo upřesňuje tak, že okamžitý přístup vykládá jako přístup, který je zajištěn do 24 hodin. Obecně pak platí, že s každým dítětem zbaveným svobody musí být zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené důstojnosti lidské bytosti a způsobem, který bere ohled na potřeby daného věku. Umístění nezletilce do cely v případě jeho zajištění z důvodu, že utekl z ústavní výchovy, nelze bez dalšího vyloučit. Platná právní úprava takový postup umožňuje a není ani v rozporu s Úmluvou o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.). Úmluva nevylučuje umístění nezletilce do cely i z jiných důvodů než z důvodu páchání protiprávního jednání, proto lze při dodržení všech požadavků úmluvy a zejména s důkladným zvážením, zda je takový postup v daném případě přiměřený (§ 11 zákona o policii) a nutný, tento postup v odůvodněných situacích připustit.“
Ad 2) Interní akty řízení policejního prezidenta jsou obecně závazné pro všechny příslušníky Policie České republiky. Obecnou metodickou platnost mají rovněž stanoviska odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra České republiky. Ředitelé jednotlivých krajských ředitelství policie nebo jejich náměstci, případně další vedoucí příslušníci či zaměstnanci Policie České republiky, jsou oprávněni v rámci své pravomoci a místní působnosti vydávat vlastní interní akty řízení a metodická doporučení, která mohou upřesňovat obecně závazné předpisy a metodiky v podmínkách jednotlivých útvarů, avšak nesmějí být s nimi v rozporu.
Náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro vnější službu vydal pokyn č. 2/2013, kterým se upravuje organizace režimu v policejních celách. K problematice, která je předmětem zájmu žadatelky, se vztahuje pouze ustanovení čl. 7 odst. 5 tohoto interního aktu řízení: „Při propuštění osoby mladistvé, je nutné tuto předat zákonnému zástupci případně zletilému rodinnému příslušníkovi nebo opatrovníkovi. Mladistvá osoba se předává oproti podpisu na policejní cele, nebo v místě bydliště.“
Jiné interní akty řízení, které by se v rámci jednotlivých krajských ředitelství policie týkaly problematiky omezení osobní svobody a umístění osoby do policejní cely ve vztahu k mladistvým osobám, neexistují.
Ad 3) Viz ad 1) a 2).
PhDr. Jiří Vokuš, 2. 1. 2026