Podatel se domáhal souboru informací členěného do 13 bodů a obsaženého v části jeho podání nadepsané jako „§ 3“ a dále jedné doplňující informace obsažené v závěru jeho podání nadepsaném jako „Post Scriptum“.  

Policie České republiky posoudila předmětné podání a shledala, že body č. 1) až č. 12) jeho části nadepsané jako „§ 3“ je třeba vyřídit v režimu zákona č. 110/2019 Sb., zatímco bod č. 13) téže části a bod č. 1) obsažený v závěru podání nadepsaném jako „Post Scriptum“ je třeba vyřídit samostatně v režimu zákona č. 106/1999 Sb. Podatel v těchto dvou bodech svého podání uvádí:

㤠3

13) Žádá dle InfZ o poskytnutí informací s jakými M.P.O. nebo jinými mezinárodními institucemi spolupracuje PČR při vyšetřování zločinu, zejména jak a na základě jakých právních ustanovení spolupracuje s Interpolem a Europolem a jaké údaje jim poskytuje. Nicméně žádá též o seznam veškerých institutů a M.P.O., jimž PČR může poskytnout osobní údaje během vyšetřování nebo po jeho skončení.“

„Post Scriptum:

1) Žadatel žádá o informaci v jakých evidenčních systémech v rozumění § 2 odst. 3) této žádosti se objeví jeho osobní údaje.“

V části nadepsané „§ 2“ podatel vysvětluje:

„2) „M.P.O.“ se rozumí mezinárodní policejní organizaci jako jsou Europol, Interpol, ENISA apod. nebo jinou organizaci o mezinárodní působnosti, se kterou spolupracuje PČR, a které může poskytovat osobní údaje nebo jiné údaje o trestním řízení, kupříkladu Eurojust, dle zákona č. 104/2013 Sb. apod., nebo jiná organizace, které Česká republiky může prostřednictvím svých institucí tyto údaje poskytovat.

3) „Evidenčním systémem“ se rozumí systém pro evidencí osobních údajů, v kontextu této žádostí důležité jsou systémy pro shromažďování údajů osob ve spojení s jejich odsouzením nebo systémy pro sledování jedinců a předcházení páchání trestné činnosti. Jsou to především Eurodac, ECRIS a Trestní rejstřík ČR, registr cizinců, vnitřní databazy M.P.O. ve smyslu odstavce 2).“       

Policie České republiky poskytla žadateli následující informace, respektive doprovodné informace:

Ad § 3 bod č. 13)

​Policie České republiky je zapojena do mezinárodní policejní spolupráce různými způsoby jak na základě mezinárodních bilaterálních smluv uzavíraných Českou republikou s ostatními státy, tak v rámci schengenské spolupráce, tj. spolupráce států náležejících do tzv. schengenského prostoru, na jejichž společných hranicích nejsou vykonávány hraniční kontroly. Do schengenské spolupráce jsou zapojeny státy, které přistoupily k Schengenské dohodě a Schengenské prováděcí úmluvě. Tyto státy provozují Schengenský informační systém, tj. společný informační systém, který jim umožňuje sdílet informace o osobách a věcech důležité pro udržení vysoké úrovně bezpečnosti ve společném prostoru. Další formou této spolupráce je zřizování společných center policejní a celní spolupráce na hranicích sousedních zemí. Policie České republiky se podílí na činnosti těchto pracovišť na hranicích České republiky se všemi sousedními státy.

Zapojení Policie České republiky do mezinárodní policejní spolupráce je upraveno v Hlavě XI zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 273/2008 Sb.“). Podmínky zpřístupňování nebo předávání osobních údajů zpracovávaných Policií České republiky v rámci Evropské unie a schengenského prostoru, bezpečnostním sborům třetích států a mezinárodním organizacím, respektive osobám a orgánům ve třetích státech jsou upraveny ustanoveními §§ 80, 80a, 80b a 80c tohoto právního předpisu. Zpracování údajů v Schengenském informačním systému zákon č. 273/2008 Sb. upravuje ve svém ustanovení § 84.

Česká republika je členským státem Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol), tj. největší policejní organizace na světě zahrnující celkem 196 členských států a zabezpečující spolupráci členských států v kriminálně policejní oblasti. Členské státy Interpolu vzájemně sdílejí informace o trestné činnosti nebo varování před trestnou činností prostřednictvím tzv. oběžníků, které jsou vydávány Generálním sekretariátem Interpolu na žádost národních ústředen jednotlivých členských států a jsou dostupné všem členským státům v databázi ICIS. Police České republiky plní úkoly národní ústředny Interpolu v souladu se statutem této mezinárodní organizace, rezolucemi přijatými jejím Valným shromážděním a dalšími akty a mezinárodními smlouvami, mezi něž patří například Evropská úmluva o vydávání vyhlášená sdělením č. 549/1992 Sb., Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních vyhlášená sdělením č. 550/1992 Sb., Evropská úmluva o předávání trestního řízení vyhlášená sdělením č. 551/1992 Sb. nebo Úmluva o předávání odsouzených osob vyhlášená sdělením č. 553/1992 Sb. V právním řádu České republiky je spolupráce s Interpolem legislativě upravena zejména Usnesením vlády České a Slovenské federativní republiky č. 385/1990, o vstupu České a Slovenské federativní republiky do mezinárodní kriminální organizace Interpol, a Usnesením vlády České republiky č. 516/1993, o obeslání 62. Valného shromáždění Interpolu.

Policie České republiky participuje na činnosti agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), jejímž cílem je podporovat členské státy Evropské unie při prevenci a potírání závažné mezinárodní trestné činnosti, zejména terorismu, organizovaného zločinu a kyberkriminality. Europol zprostředkuje flexibilní výměnu a sdílení informací o trestné činnosti nejen mezi státy Evropské unie, ale také i s dalšími partnerskými státy mimo Evropskou unii a mezinárodními organizacemi. Europol rovněž zajišťuje propojení jednotlivých členských států, jejichž policejní orgány pracují na vyšetřování stejných nebo souvisejících trestních věcí, koordinuje mezinárodní vyšetřování, podporuje zřizování společných vyšetřovacích týmů, poskytuje členským státům analytickou podporu, expertní pomoc a odborná školení. Právním základem spolupráce Policie České republiky s Europolem je zejména  nařízení  Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016, o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV, ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 273/2008 Sb., zejména ustanoveními §§ 88a, 88b, 88c, 88d, 90a a 90b.

Ad Post Scriptum bod č. 1)

Povinný subjekt konstatuje, že informace požadované v tomto bodu žádosti nejsou informacemi ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Ustanovení § 3 odst. 3 tohoto právního předpisu stanoví, že „informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního“. Informace požadované v tomto bodu žádosti neodpovídají citované definici. Podatel se domáhá informací o mezinárodních „evidenčních systémech“, ve kterých se mají nebo mohou v budoucnu objevit jeho osobní údaje v souvislosti s trestnou činností, za niž byl odsouzen. Požaduje tedy informace dosud neexistující, informace, které teprve mají nebo mohou vzniknout. Zákon č. 106/1999 Sb. však neukládá povinnému subjektu povinnost vytvářet informace, které dosud nevznikly. Ustanovení § 2 odst. 4 tohoto zákona praví, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 106/1999 Sb. a kterým bylo ustanovení § 2 odst. 4 do tohoto zákona vtěleno (sněmovní tisk č. 991 IV. volebního období Poslanecké sněmovny) uvádí, že povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice.                                                                                                                                                                                                       

 PhDr. Jiří Vokuš, 21. listopadu 2025