Jiná výdělečná činnost příslušníků Policie České republiky
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel žádal „o poskytnutí následujících informací za období 1. 1. 2023 až 30. 6. 2026:
1. Počet žádostí policistů o povolení jiné (vedlejší) výdělečné činnosti v oblasti:
finančního poradenství, zprostředkování pojištění, investičního zprostředkování, ostatních činností souvisejících s finančními službami.
2. Počet udělených a neudělených souhlasů v uvedených oblastech.
3. Anonymizovaný přehled těchto žádostí podle služebního zařazení policistů, zejména:
OOP (obvodní oddělení), SKPV, OHK, IOS, SPJ, OHS,
případně podle jiné obdobné organizační struktury, pokud jsou údaje takto evidovány.“
Policie České republiky poskytla žadateli následující informace a doprovodné informace:
V souladu s ustanovením § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), příslušník Policie České republiky může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona pouze se souhlasem služebního funkcionáře. Služební funkcionář udělí rozhodnutím souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti za podmínky, že tato činnost nemůže vést ke střetu zájmů osobních se zájmy služby, k ohrožení dobré pověsti bezpečnostního sboru nebo k ohrožení důležitého zájmu služby. Podle ustanovení § 48 odst. 3 téhož právního předpisu služební funkcionář zruší svým rozhodnutím souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti, pokud výše uvedená podmínka přestane být plněna. Taková situace může nastat například v souvislosti s převedením příslušníka Policie České republiky na jiné služební místo.
Povinný subjekt disponuje statistickými údaji o celkovém počtu všech souhlasů s výkonem jiné výdělečné činnosti udělených, neudělených a odňatých ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2, 3 zákona č. 361/2003 Sb. služebními funkcionáři jednotlivých útvarů Policie České republiky v žadatelem stanoveném časovém rozmezí. Údaje o rozhodnutích služebních funkcionářů ve smyslu výše uvedených ustanovení výše uvedeného právního předpisu jsou obsaženy v informačním systému EKIS provozovaném Policií České republiky a povinný subjekt z nich sestavil statistický přehled, který poskytl žadateli v příloze. Informační systém EKIS však neobsahuje žádné informace o důvodech, pro které příslušníci Policie České republiky žádali služební funkcionáře o souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti, tj. informace o tom, o jakou konkrétní jinou výdělečnou činnost se jednalo. Tyto informace by bylo možno zjistit pouze na základě manuální prověrky všech žádostí ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. předložených příslušníky Policie České republiky ve stanoveném časovém rozmezí služebním funkcionářům, respektive manuální prověrkou všech rozhodnutí služebních funkcionářů o těchto žádostech.
Povinný subjekt nedisponuje požadovanou statistikou o počtu žádostí ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. předložených příslušníky Policie České republiky ve stanoveném časovém rozmezí služebním funkcionářům a týkajících se výhradně jiné výdělečné činnosti ve čtyřech žadatelem vyjmenovaných oblastech souvisejících s finančními službami ani statistikou o počtu v této souvislosti udělených a neudělených souhlasů služebních funkcionářů v požadovaném členění podle služebního zařazení dotčených příslušníků Policie České republiky. Povinný subjekt by musel takovou statistiku na základě předmětné žádosti o informace teprve sestavit, to znamená, že by musel prověřit obsah celkem 2 837 rozhodnutí vydaných služebními funkcionáři ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2, 3 zákona č. 361/2003 Sb. ve stanoveném časovém rozmezí a musel by posoudit, zda některé z jiných výdělečných činností, jichž se tato rozhodnutí týkala, lze podřadit pod některou ze čtyř žadatelem vyjmenovaných výdělečných činností souvisejících s finančními službami. Zároveň by musel posoudit, do které kategorie podle žadatelem navržené struktury služebního zařazení dotčení příslušníci Policie České republiky náleží. Takovou povinnost mu však zákon č. 106/1999 Sb. neukládá. Ustanovení § 2 odst. 4 tohoto právního předpisu stanoví, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Povinný subjekt nedisponuje požadovaným statickým souborem, aniž by mu z nějakého právního předpisu vyplývala povinnost jím disponovat, a proto ho nemůže žadateli poskytnout.
PhDr. Jiří Vokuš, 17. srpna 2026