Rok po vážné nehodě přišlo policistům další poděkování. „Zachránili jste syna, bratra, vnuka.“

Některé události si policisté pamatují dlouho. Nejen kvůli tomu, co se na místě stalo, ale především kvůli lidem, jejichž životy se během několika vteřin změnily. Jedním z takových příběhů je i příběh mladého motorkáře, který téměř před rokem utrpěl při vážné dopravní nehodě ve Vísce pod Lesy u České Kamenice těžká zranění.

Dne 24. srpna 2025 došlo ve Vísce pod Lesy k vážné dopravní nehodě, při které se těžce zranil mladý Ondřej. Místem tehdy projížděl také podpraporčík Ladislav Novák z Dopravního inspektorátu Děčín, který byl v době nehody mimo službu. Neváhal zastavit a začal zraněnému poskytovat pomoc. Po příjezdu dalších policistů použil turniket, kterým se podařilo zastavit masivní krvácení. Ondřej byl následně letecky transportován do nemocnice.

Několik týdnů po nehodě se na policisty obrátila Ondrova maminka se svým prvním poděkováním. Nyní, téměř přesně rok po události, přišel na Dopravní inspektorát v Děčíně další e-mail.

Tentokrát už nepíše pouze o osudném dni. Píše o celém roce, který následoval - o bolesti, operacích, rehabilitacích, pádech i malých vítězstvích. A především o tom, že její syn žije a každý den bojuje o svůj návrat do života.

Její dopis zveřejňujeme v plném znění:

,,Vážený pane podpraporčíku Ladislave Nováku, vážení policisté Dopravního inspektorátu Policie České republiky v Děčíně,

blíží se 24. srpen. Den, který pro většinu lidí znamená obyčejné datum v kalendáři. Pro naši rodinu je to ale den, který navždy rozdělil život na před a po. 24.8. 2025 se ve Vísce pod Lesy u České Kamenice těžce zranil můj syn Ondra. Během jediné chvíle se nám zhroutil celý svět. Dodnes si živě vybavuji okamžik, kdy policie stála před naším domem. Jejich pohled mi napověděl, že se stalo něco strašného. V tu chvíli se mi zastavil čas.

Následovaly hodiny plné slz, strachu a bezmoci. Lékaři bojovali o Ondrův život a nám nezbývalo nic jiného než čekat. Čekat na zprávu, která rozhodne o tom, jestli svého syna ještě někdy obejmu.

Dnes, po roce, ho obejmout můžu. A právě proto Vám píšu.

Vy i záchranáři jste udělali všechno pro to, aby měl šanci žít. Nikdy Vám nedokážu dostatečně poděkovat za to, co jste pro syna udělali.

Ano, nehoda mu vzala nohu. Vzala mu bezstarostné mládí a změnila jeho život navždy. Ale nevzala mu to nejcennější – život. A ten má díky Vám.

Byl to rok plný bolesti, operací, rehabilitací, pádů i malých vítězství. Rok, během kterého se Ondra učil znovu stát na nohou, doslova i obrazně. Nikdy jsem od něj neslyšela otázku „Proč já?“. Místo toho každý den bojoval. A já jsem na něj jako máma nesmírně pyšná.

Chtěla jsem, abyste věděli, že na Vás myslíme. Ve Vaší práci se setkáváte s těmi nejhoršími okamžiky lidských životů. Často možná ani nevíte, jak příběhy lidí pokračují. Proto Vám chci říct, že ten Ondrův pokračuje. Díky Vám.

Děkuji Vám, pane podpraporčíku Ladislave Nováku, i všem Vašim kolegům z Dopravního inspektorátu Policie ČR v Děčíně a záchranářům, kteří byli u nehody. Děkuji za Vaši odvahu, profesionalitu, lidskost a za to, že jste v ten osudný den udělali maximum.

Zachránili jste syna, bratra, vnuka. A zachránili jste i kus života celé naší rodiny.

To se slovy nedá splatit.

Z celého srdce Vám přeji, aby Vás při Vaší náročné službě provázelo zdraví, síla a vědomí, že Vaše práce má obrovský smysl. V naší rodině na to nikdy nezapomeneme.

S hlubokou úctou, pokorou a nekonečnou vděčností

Eva Ptáčková

mamka Ondry “

Pro policisty je taková zpětná vazba mimořádně cenná. Když odjíždějí od vážné nehody, často už nemají možnost zjistit, jak příběh člověka, kterému v kritickém okamžiku pomáhali, pokračoval. Tentokrát tuto možnost mají. Ondrův příběh pokračuje.

Paní Evě Ptáčkové děkujeme, že se na nás znovu obrátila a podělila se s námi o další část Ondrova příběhu. Její slova nám připomněla, že za každým zásahem není jen událost, protokol a dokumentace, ale především konkrétní člověk a jeho rodina.

Ondrovi i celé jeho rodině přejeme především hodně zdraví, síly a odvahy do dalších dnů. A také mnoho dalších malých vítězství, která mohou být po tak těžké životní zkoušce těmi největšími.

Policie České republiky zveřejňuje tento příběh, jména Ondřeje Ptáčka a jeho maminky Evy Ptáčkové i společnou fotografii s jejich výslovným souhlasem.