Rudý prokurátor – Karel Vaš

Karel Vaš je označován za jednoho z hlavních strůjců justiční vraždy generála Heliodora Píky. Za roli, kterou v roce 1949 sehrál při zinscenovaném procesu a následné popravě, nebyl ale nikdy potrestán. Nebyl potrestán ani za další zločiny spáchané na stovkách dalších nevinných obětí komunistické zvůle.

Narodil se 20. března 1916 v Užhorodu v rodině advokáta. Absolvoval osmileté gymnázium. V 17 letech vstoupil do komunistické strany, angažoval se v Hnutí přátel Sovětského svazu a demokratického Španělska. Studoval na pražské právnické fakultě, kde v únoru 1939 promoval.

Po obsazení Československa Němci se z pokynu KSČ vrátil na Podkarpatskou Rus, obsazenou v té době Maďary. Po zatýkání komunistických funkcionářů koncem roku 1939 dostal příkaz emigrovat do SSSR. Při překročení hranic Sovětského svazu byl zatčen, odsouzen a převezen do pracovního tábora. Ani v nelidských podmínkách gulagu ve Vorkutě za polárním kruhem neztratil svou víru v komunismus a Sovětský svaz. Ještě v gulagu navázal spolupráci se sovětskou tajnou policií NKVD. Začátkem roku 1943 s cílem dostat se z pracovního tábora se přihlásil k nově se formující československé jednotce v Buzuluku. Během armádního výcviku prošel i zpravodajskými školeními NKVD. Až do roku 1951 pracoval pod vedením NKVD, plnil veškeré rozkazy, poskytoval informace na československé občany. V československém armádním sboru zastával Vaš nejdříve funkci písaře, později byl převelen k polní prokuratuře a nakonec se stal přednostou polního soudu. Od ledna 1945 působil jako zástupce nechvalně proslulého náčelníka obranného zpravodajství Bedřicha Reicina.

Po válce Vaš organizoval deportace stovek občanů Československa i uprchlíků z východu do gulagů NKVD. Do jeho gesce spadala i „likvidace“ nacistických agentur a werwolfů, stíhání kolaborantů a zrádců a postup proti banderovcům.

Po komunistickém puči v únoru 1948 se stal prokurátorem u vyššího vojenského soudu, v říjnu byl jmenován vyšetřujícím soudcem a od ledna 1949 působil jako referent na vojenském oddělení státní prokuratury.

Nenasytná komunistická mašinerie začala ale brzy pojídat i své vlastní věrné. V březnu 1951 byl Vaš zproštěn služby, v červenci přeložen do zálohy a v srpnu téhož roku zatčen. Jeden a půl roku byl držen ve vyšetřovací samovazbě, kde na vlastní kůži pocítil drastické vyšetřovací metody, které sám zaváděl do praxe. V roce 1953 byl uznán vinným za trestné činy velezrady, vyzvědačství a spoluúčasti na vraždě a byl odsouzen na doživotí.

Amnestiemi prezidenta republiky z let 1948 a 1953 mu byl v roce 1955 nejdříve trest snížen na 25 let odnětí svobody, následně byl o rok později zproštěn obžaloby v plném rozsahu a propuštěn na svobodu. Získal dokonce finanční odškodnění. Byl znovu přijat do KSČ. V 60. letech dálkově vystudoval historii, do důchodu působil mimo jiné jako novinář v Ústřední radě odborů a přednášel historii na vysoké škole.

V roce 1968 se v souběhu s rehabilitací generála Heliodora Píky tehdejší justice začala vážně zaobírat případným Vašovým zaviněním v této věci. Další vyšetřování bylo ale zastaveno příjezdem okupačních vojsk do Československa.

Karel Vaš mohl být znovu vyšetřován až po listopadu 1989. V roce 2001 mu pražský městský soud vyměřil sedmiletý trest za podíl na vraždě generála Píky. Vrchní soud v Praze v lednu 2002 rozsudek městského soudu zrušil a trestní stíhání zastavil z důvodu promlčení. Stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti Nejvyšší soud v roce 2011 zamítl jako nepřípustnou, aniž se znovu věcně zabýval otázkou promlčení. Za podíl na justiční vraždě generála Píky tak Karel Vaš nebyl potrestán.

Zemřel v ústraní v prosinci 2012 ve věku 96 let. Pohřeb se nekonal, neboť jediná žijící příbuzná – jeho dcera – se od otce zcela distancovala.