Přemysl Bulín: útěky, převaděčství a zpravodajská činnost

Přemysl Bulín se narodil 24. 5. 1926 v Kuřimi, okr. Tišnov. Jeho otec sloužil u četnictva až do svého penzionování v roce 1930, matka byla v domácnosti. Měl dva sourozence, Libuši a Břetislava. Po absolvování obecné a měšťanské školy v Kuřimi se učil zámečníkem.

Za okupace se již jako mladistvý opakovaně dostal do konfliktu se zákonem. Za krádeže byl poprvé odsouzen v roce 1942 k šesti měsícům odnětí svobody a za vloupání podruhé v roce 1943 k deseti měsícům těžkého žaláře. Z vězení se mu podařilo uprchnout a podle vlastního tvrzení byl od 30. 1. do 10. 5. 1945 součástí partyzánské brigády Jan Kozina na Vysočině. Statut partyzána přiznalo Přemyslu Bulínovi Ministerstvo národní obrany v roce 1947.

Po válce vstoupil do KSČ a v červnu 1945 nastoupil základní výcvik příslušníka SNB. Po jeho absolvování byl odvelen do Varnsdorfu. Ze SNB byl propuštěn 1. 7. 1946 v důsledku kázeňských přestupků. Poslední z nich jej málem stál život, když s opilými kamarády na ubikacích stříleli do nábytku a jeden z nich Bulína postřelil do hrudi.

Ve Varnsdorfu a v severočeském pohraničí zůstal i v civilním životě. K úřednickému a řidičskému povolání si přivydělával pašováním.

Jeho partyzánská minulost sehrála významnou roli i v dalších událostech jeho života. Po vraždě Augustina Schramma, významného funkcionáře ÚV KSČ pro odboj a partyzánské hnutí, byla Bulínova adresa nalezena ve věcech zavražděného. V rámci rozsáhlého prověřování, při němž byla sledována také stopa bývalých partyzánů, byl v červnu 1948 zatčen i Přemysl Bulín.

Z vyšetřovací vazby v Rabštejně u České Kamenice se mu podařilo v listopadu téhož roku uprchnout. Využil svých pašeráckých kontaktů ve východním Německu, od známého získal civilní oděv a peníze na vlak a podařilo se mu překročit hranice do západního Německa.

V utečeneckém táboře navázal kontakt se spolupracovníkem americké zpravodajské služby. V tíživých nuzných táborových podmínkách přijal nabídku opatřovat v Československu špionážní zpravodajské informace. V jeho službách podnikl dvě cesty. V brněnském zázemí u své sestry a matky se pokoušel potřebné informace obstarat. Při cestě zpět byl v březnu 1949 zatčen. Následně byla zatčena také jeho sestra a další brněnští známí.

Za špionáž a velezradu byl Přemysl Bulín v září 1949 odsouzen k trestu odnětí svobody na 22 let. Trest si odpykával v Plzni na Borech, odkud byl převezen jako svědek k soudu do Prahy. Během návratu se mu podařilo uprchnout přímo před borskou věznicí. Eskortující příslušník jej sice střelbou zasáhl do předloktí, přesto se Bulínovi podařilo dílem pěšky a dílem na nákladních vlacích dorazit do Aše. Dne 18. 12. 1949 se vrátil do západního Německa.

Údajně chtěl se špionáží přestat, avšak tíživá materiální situace ho přiměla přijmout nabídku ke spolupráci se skupinou Šedů. První misi v jejích službách podnikl v únoru 1950 přes Sověty okupované Rakousko do Brna. Úkryt získal prostřednictvím své matky a od kamaráda z dětství, který v té době vykonával vojenskou službu, obdržel informace z vojenské oblasti.

Na druhou cestu do Brna se vypravil o měsíc později. Do Německa měl převést několik lidí, skupina však byla těsně před odchodem zatčena a Bulín vyvázl jen náhodou.

Během třetí ilegální cesty bylo jeho úkolem zajistit přechod svého kolegy. Ozbrojen samopalem a granáty s ním překročil hranice v prostoru Želnavy. Po deseti dnech se z Německa vrátil a bezpečně ho převedl zpět.

Při páté cestě se měl pokusit obnovit kontakty z březnové mise, zjistil však, že všichni jeho někdejší spolupracovníci byli zatčeni.

Poslední špionážní úkol se Bulín vydal splnit na počátku června 1950. V Novém Bydžově hledal radistu Oldu, kterému měl doručit volací znaky. Po zjištění, že Olda byl zatčen, odjel Bulín na náhradní adresu do Brna-Pisárek. Zde jej 7. 7. 1950 zatkla StB.

V souvislosti s vyšetřováním dalších případů byl Přemysl Bulín předán justici až v roce 1952. Státní soud v Brně jej dne 29. 2. 1952 odsoudil k trestu smrti. Odvolací řízení u Nejvyššího soudu v dubnu 1952 rozsudek potvrdilo. Přemysl Bulín byl popraven 2. 10. 1952.

Soudně rehabilitován byl v roce 1990. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce věnované popraveným příslušníkům SNB, kteří se zapojili do odporu proti komunistickému režimu.

Mgr. Martin Pulec
odbor vyšetřování