Jaroslav Novák – Temná tvář komunistické justice

V listopadu 1952 se konal proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti a tři rozsudky doživotí. Proces se měl stát výstrahou a varováním všem československým komunistům, kteří by si zahrávali s myšlenkou o nedodržování oficiální sovětské politiky. Tomu chtěl Stalin ve všech lidově demokratických státech spadajících do sovětské zóny vlivu preventivně zabránit právě pomocí vykonstruovaných politických procesů. Státní bezpečnost řízená sovětskými poradci byla hlavním iniciátorem vykonstruovaného procesu s protistátní skupinou Rudolfa Slánského a jeho společníky. To je všeobecně známo. Známá je i osoba hlavního vyšetřovatele Milana Moučky. Kdo byl ale muž, který vynesl 11 rozsudků smrti a tři rozsudky doživotí?

Byl jím soudce Jaroslav Novák, který v našich novodobých dějinách s výší a rozsahem vyhlášených trestů mezi soudci patrně nemá konkurenci. Podle dějinných pramenů poslal na smrt více než 100 lidí. Jeho činnost nejde ospravedlnit malou profesní či životní zkušeností. Jaroslav Novák totiž nebyl produktem nové porevoluční komunistické dělnicko-rolnické právnické fakulty. Ještě před druhou světovou válkou jako student Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze získal právnické vzdělání založené na demokratických základech. Díky své procesní odbornosti tedy Jaroslav Novák o zmanipulování procesů musel vědět. Přesto se jich aktivně účastnil.

V roce 1924 po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze získal ve svých 23 letech titul doktora práv. Po absolvování soudcovské přípravné služby a složení soudcovské zkoušky byl dne 11. června 1927 jmenován soudcem. V srpnu 1928 se stal okresním soudcem při Zemském soudu civilním v Praze. Poté působil u Krajského soudu v Chrudimi, v roce 1936 získal post u Krajského soudu trestního v Praze. Okupaci „přežil“ v pozici předsedy senátu tohoto soudu. Po druhé světové válce se stal členem pražského Mimořádného lidového soudu. Po komunistickém puči v roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a přešel k Státnímu soudu Praha, kde byl dne 1. 10. 1949 jmenován předsedou senátu. Jako nejvýše postavený člen pražského Státního soudu v Praze se podílel na přípravách a průběhu předních politických monstrprocesů počátku 50. let. Po zrušení Státního soudu byl od roku 1953 soudcem pražského Nejvyššího soudu, kde působil nejdříve jako soudce a následně předseda senátu. V důsledku reorganizace senátů Nejvyššího soudu byl v roce 1957 odvolán z funkce předsedy a opětovně jmenován soudcem. V prosinci 1958 Jaroslav Novák, který od dětství trpěl těžkou zrakovou chorobou, zcela oslepl a odešel do důchodu. Žil nenápadně v ústraní. Možná i díky tomu se na něj zapomnělo také během pražského jara v roce 1968, kdy se hovořilo o odpovědnosti za politické procesy 50. let. Zemřel v zapomnění v roce 1973.

Ing. Bc. Josef Mareš
31. 7. 2026