Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. K. Ch. a soudkyně JUDr. J. N. a JUDr. N. T. v právní věci žalobce: D. Š., nar. ....., trvale bytem .....adresa pro doručování: .... proti žalovanému: Policie České republiky, Správa hlavního města Prahy, 140 21 Praha 4, Kongresová 2/1666, o žalobě proti 1/ fiktivnímu rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce proti fiktivnímu rozhodnutí Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 5 a 2/ rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2003, č.j. PSP-11-1/K-2003,
Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, v níž se domáhal přezkoumání ve výroku uvedených rozhodnutí. V žalobě uvedl, že dne 30.12.2002 podal stížnost na jednání policisty zařazeného u Obvodního ředitelství v Praze 5, která byla prošetřována pod č.j. OR 5-1/SKS-St-2003 a shledána oprávněnou. Dne 29.1.2003 pak žalobce podal stížnost na chování příslušníka pplk. K. H. a vůči žalobci v podatelně Obvodního ředitelství v Praze 5, která byla evidována pod č.j. OR 5-13/SKS-St-2003. I tato stížnost byla shledána oprávněnou, neboť žalobci bylo sděleno, že "byly zjištěny nedostatky v činnosti dotčeného policisty". Přesto se žalobce dodatečně dozvěděl, že ředitel Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha 5 ( dále i jako OŘ Policie ČR) podal podnět na skupinu stížností a kontroly Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, kde je žalobce služebně zařazen, k zahájení kárného řízení proti žalobci. Žalobce se domnívá, že jde o šikanu jeho osoby za to, že si stěžoval na postup příslušníka policie. Protože v průběhu řízení o vyřizování jeho stížnosti s ním nebylo jednáno jako s plnohodnotnou stranou na řízení účastnou ( např. nebyl seznámen s provedenými důkazy, neměl možnost se k nim vyjádřit a další), dne 30.4.2003 požádal podle ustanovení § 13 odst.1 zákona č. 106/1999 Sb. o poskytnutí informací o podkladech, obsahu zprávy o výsledku prošetření stížnosti a o obsahu celého stížnostního spisu Obvodního ředitelství Policie ČR Praha 5 č.j. OR 5-13/SKS-ST-2003. Protože ve lhůtě patnácti dnů nebylo jeho žádosti vyhověno, ani mu nebylo doručeno rozhodnutí o nevyhovění žádosti, z ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. dovozoval, že uplynutím této lhůty nastala fikce vydání rozhodnutí, kterým bylo poskytnutí informací odepřeno. Dále uvedl, že dne 16.5.2003 podal proti rozhodnutí o odepření informací odvolání ( § 15 odst.4 zákona č. 106/1999 Sb.), které odůvodnil tím, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolání bylo pak odesláno žalovanému dne 19.5.2003 a došlu mu dne 22.5.2003. Protože žalovaný jako odvolací orgán rovněž do 15 dnů od předložení odvolání dne 22.5.2003 ( § 16 odst. 3a 5 zákona č. 106/1999 Sb.) rozhodnutí o odvolání žalobci řádně neoznámil ( odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 6 A 180/93-38 ze dne 26.5.1995), žalobce dovozoval, že rozhodnutí ve stanovené lhůtě nebylo vydáno, a proto opět nastala fikce vydání rozhodnutí o odvolání žalobce tak, že toto bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Za den doručení tohoto rozhodnutí se pak považuje den 8.6.2003. I toto rozhodnutí je podle názoru žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pokud jde o rozhodnutí žalovaného datované dnem 30.5.2003, č.j. PSP-11-1/K-PIS-2003 žalobce uvedl, že toto rozhodnutí v rozporu s ustanovením § 15 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. a § 24 odst.1 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád) nezaslal ani s doručenkou do vlastních rukou žalobce a žalobce ho obdržel do svých rukou až dne 18.6.2003, kdy mu bylo předáno třetí osobou, které ho pošta předala. Z této skutečnosti dovozoval, že uvedené rozhodnutí datovaném dne 30.5.2003 bylo vydáno až poté, co nastala fikce vydáni rozhodnutí o zamítnutí odvolaní a potvrzení prvostupňového rozhodnutí, tedy až poté, co věc již byla odvolacím orgánem rozhodnuta. Proto je toto rozhodnutí nicotné. Dále ve vztahu k tomuto rozhodnutí (datovanému dne 30.5.2003) žalobce uvedl, že tímto rozhodnutím byla porušena obecná zásada dvojinstančnosti správního řízení. Prvostupňové rozhodnutí neobsahovalo vzhledem k jeho charakteru žádné důvody pro odepření informací a podle názoru žalobce nelze tyto důvody poprvé uvést až v rozhodnutí odvolacím, proti němuž již není přípustný řádný opravný prostředek. Navíc podává informaci o obsahu správního spisu, nikoliv jak žádal žalobce o obsahu jednotlivých písemností, které tento spis tvoří. Podrobně rozváděl svůj názor na to, která zákonná ustanovení a která jeho práva byla postupem žalovaného porušena ( a dovolával se judikatury českých soudu i názorů Evropského soudu pro lidská práva a Evropské komice pro lidská práva). Požadoval proto, aby soud zrušil prvostupňové i odvolací fiktivní rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Dále požadoval, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2003, č.j. PSP-11-1/K-2003 event., aby vyslovil jeho nicotnost.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí jako nedůvodné. Namítl, že Policie ČR, tím i Policie ČR, Správa hl. m. Prahy i Obvodní ředitelství Policie ČR, Praha 5, nejsou právnickými osobami a zákon jim nepřiznává ani způsobilost být účastníkem řízení před soudem. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se Policie ČR stát, t.j. Česká republika. Jménem České republiky jedná a činí právní úkony ve věcech týkajících se Policie ČR státní orgán, jehož se věc týká, čímž je Ministerstvo vnitra.
Dále uváděl, že podle ustanovení § 69 s.ř.s. může být žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, což je v daném případě pouze Policie České republiky, Správa hlavního města Prahy ( dále i jako odvolací orgán), nikoliv Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha 5 ( dále i jako správní orgán prvního stupně). Dále uvedl, že v daném případě připustil zákonodárce právní fikce a zároveň i stanovil její důsledky. Dále uvedl, že on jako odvolací orgán obdržel od prvostupňového správního orgánu odvolání proti jeho rozhodnutí ( tvořené zákonnou fikcí). Rozhodnutí ze dne 30.5.2003 pak podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 106/1999 Sb.) s poukazem na ustanovení § 59 odst. 2 správního řadu žalovaný jako odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí zrušil a v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm.a/ zákona č. 106/1999 Sb. poskytl informaci v omezeném rozsahu. Lhůta pro žalovaného podle ustanovení § 16 zákona č. 106/1999 Sb. pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobce začala běžet dnem 23.5.2003, kdy mu bylo odvolání předloženo. Rozhodnutí ze dne 30.5.2003, č.j. PSP-11-1/K- 2003 ( dále jen rozhodnutí ze dne 30.5.2003), které bylo podáno k přepravě dne 2.6.2003 jako doporučená listovní zásilka bez návratky adresovaná žalobci, bylo proto podle názoru žalovaného vydáno v zákonem stanovené lhůtě a žalobcova námitka o jeho nicotnosti je zmatečná. O odvolání žalobce proti prvostupňovému fiktivnímu rozhodnutí bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 30.5.2003, nikoliv fiktivním rozhodnutí, jak v žalobě dovozuje žalobce.
Dále žalovaný uvedl, že prošetřování stížnosti je upraveno vládní vyhláškou č. 150/58 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Tato norma v současné právní úpravě nemá oporu v zákoně a vztahu se pouze na subjekty řízené vládou. Postup podle vyhlášky se neřídí správním řádem, vyhláška má vlastní procesní postup. Ve vztahu ke stěžovateli je vyhláškou upravena povinnost přijmout podání, řádně je zaevidovat, ve stanovené lhůtě vyřídit a o výsledku vyřízení podání stěžovatele vyrozumět. Při vyřizování podání ve smyslu vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. není rozhodováno o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob, ale o tom, zda uvnitř organizace je postupováno v souladu s příslušnou právní úpravou. Smyslem vyřízení stížnosti je provést opatření k odstranění zjištěných závad (§ 10). Při prošetřování stížnosti nejde o řízení proti policistovi či zaměstnanci, rovněž nejde o řízení proti nebo ve prospěch osoby, která podala své podání. Tento institut slouží k učinění opatření potřebných k odstranění eventuálně zjištěných závad. Při prošetřování podnětů stanovených způsobem nejde o jakékoliv řízení, kde by bylo rozhodováno o právech a povinnostech stěžovatele, ale jedná se o vnitřní opatření příslušné organizace či orgánu k provedení opatření potřebných k odstranění zjištěných závad a stěžovatel se pouze ve smyslu citované vládní vyhlášky vyrozumí. Není vydáno žádné rozhodnutí a to jak vůči osobám uvnitř organizace či orgánu, tak ve vztahu třetích osob. Stěžovatel není při vyřizování jím podaného podnětu "stranou na řízení účastnou", jak žalobce v žalobě dovozuje. Vyhláška nezná pojem "nahlížení do spisu". Pokud stěžovatel nesouhlasí se způsobem vyřízení podnětu, je postupováno podle § 6 odst. 7 vyhlášky a nadřízený orgán správnost postupu prověří. Dále žalovaný uvedl, že z pohledu zákona č. 106/1999 Sb. (§ 2 tohoto zákona) není Policie v tomto případě povinným subjektem k poskytování informace v rozsahu požadovaném žalobcem při prošetřování konkrétní stížnosti, neboť působnost Policie je stanovena v ustanovení § 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Při plnění těchto úkolů se Policie řídí správním nebo trestním řádem, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, kde je možnost svá práva a chráněné zájmy uplatnit zde stanoveným způsobem. Prošetření stížnosti, jak bylo již výše uvedeno, do této oblasti nespadá. Dále připomněl úpravu petičního práva zákonem č. 85/1990 Sb., podle kterého při vyřizování stížnosti ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu je státnímu orgánu pouze uloženo obsah stížnosti posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo stížnost podal. V odpovědi se pak uvede stanovisko k obsahu a způsobu jejího vyřízení. Ani zde se nepostupuje podle právních předpisů upravujících řízení před státními orgány. Státním orgánům je uloženo upravit způsob přijímání, projednávání a vyřizování peticí jim adresovaných ve svých jednacích řádech nebo obdobných předpisech. I tato norma vyšší právní síly nepředpokládá, že by šlo o jakékoliv řízení. Opět není vydáváno rozhodnutí.
Žalobce v replice opakoval své námitky a svá tvrzení v žalobě a polemizoval s názory žalovaného v písemném vyjádření k žalobě. ......
V otázce, zda v daném případě žalovaný v odvolacím řízení rozhodl fiktivním rozhodnutím, či zda bylo o odvolání žalobce rozhodnuto rozhodnutím žalovaného datovaným dne 30.5.2003, č.j. PSP-11-1/K-2003, žalobce znovu opakoval, že .....
Soud přezkoumal na základě podané žaloby v rozsahu žalobních bodů ( § 75 odst. 2 s.ř.s.) napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Z obsahu správního spisu předloženého soudu žalovaným správním orgánem bylo zjištěno, že žalobce podal Policii ČR, Obvodnímu ředitelství Praha 5 žádost o poskytnutí informací s odkazem na ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. datovanou dnem 30.4.2003, v níž požádal poskytnutí informace o podkladech, obsahu zprávy o výsledku prošetření a o obsahu celého stížnostního spisu Obvodního ředitelství Policie ČR, č.j. OR 5-13/SKS-ST-2003, týkajícího se vyřizování stížnosti žalobce na protiprávní chování policisty pplk. K. H.. Žádal, aby byl seznámen se všemi zjištěními a podklady, na základě kterých byla jeho stížnost vyhodnocována, dále se zprávou o výsledku prošetření stížnosti a obsahem celého stížnostního spisu a aby mu bylo umožněno pořídit si jeho kopii. Žádost byla doručena Obvodnímu ředitelství Policie ČR Praha 5 dne 30.4.2003 a zaevidována dne 2.5.2003 pod č.j. 025-683/01-2003.
Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 5 pak o této žádosti nevydalo rozhodnutí v písemné podobě.
Žalobce podáním ze dne 16.5.2003, které bylo téhož dne podle podacího razítka doručeno Obvodnímu ředitelství Praha 5, podal odvolání proti rozhodnutí Obvodního ředitelství Policie ČR Praha 5 založenému fikcí.
Odvolání žalobce bylo žalovanému spolu s přípisem Obvodního ředitelství Praha 5 datovaným dnem 19.5.2003 doručeno podle podacího razítka dne 22.5.2003 a zaevidováno pod č.j. PSP-11-1/K-2003. Dále je tento průvodní dopis označen dalším podacím razítkem žalovaného s datem 27.5.2003 a č.j. PSP-465/OKS-ST-207-2003.
Ve správním spise je pak založeno i rozhodnutí žalovaného datované dnem 30.5.2003, č.j. PSP-11-1/K-2003, jímž s odkazem na ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. a § 59 správního řádu bylo rozhodnuto o žalobcově odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí ze dne 16.5.2003, doručeném odvolacímu orgánu dne 22.5.2003 tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a současně bylo rozhodnuto, že se podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a/ zákona č. 106/1999 Sb. poskytuje informace v omezeném rozsahu "dne 29.1.2003 byl s Vámi sepsán se smyslu vládní vyhlášky č. 150/58 Ú.l. zápis pod č.j. OR-13/SKS-ST- 2003, ve kterém jste vyslovil nesouhlas s činností a jednáním pracovníka PČS, Obvodního ředitelství Praha 5 pplk. K. H. Toto podání jste dne 6.2.2003 doplnil o další skutečnosti v téže věci. Na základě ustanovení § 8 odst. 1 vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. bylo Vaše podání vyhodnoceno jako stížnost a podle této normy prošetřeno. V průběhu jejího prošetřování bylo vycházeno zejména z vlastní a doplněné stížnosti, vyjádření zainteresovaných policistů a stanoviska jejich nadřízeného. Na základě takto shromážděných podkladů byly v činnosti pplk. K. H. zjištěny nedostatky, na které byl upozorněn jeho nadřízený k přijetí vlastních opatření. Z tohoto důvodu byla Vaše stížnost vyhodnocena jako oprávněná, s čímž jste byl dne 18.3.2003 seznámen ředitelem OŘP Praha 5." Závěrem je v tomto rozhodnutí konstatováno, že citovaná vládní vyhláška, podle které byla žalobcova stížnost prošetřována, nezná pojem "nahlížení do spisu", či "pořizování opisů". Proto vyžadování těchto úkonů ze strany žalobce nebylo shledáno oprávněným.
V předloženém správním spise není založen doklad potvrzující doručení rozhodnutí žalobci, pouze ručně psaná poznámka, že " dne 2.6.2003 rozhodnutí zasláno doporučeně D. Š. na výše uvedenou adresu přes protokol". Záznam není opatřen ani datem ani podpisem. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě k žádosti soudu o předložení předmětné doručenky uvedl, že "doručení rozhodnutí bylo provedeno prostřednictvím České pošty, kam bylo podáno k přepravě dne 2.6.2003 jako doporučená zásilka bez návratky adresovaná na osobu D. Š., ..... Lze doložit kopii přijímací knihy, kde tato zásilka je zaevidována pod padacím číslem České pošty Praha 4 č. ..... Předmětný doklad nepředložil.
Námitku žalovaného ve vyjádření k žalobě o nedostatku způsobilosti Policie ČR, Správa hl. m. Prahy být účastníkem soudního řízení je nedůvodná, neboť podle ustanovení § 69 s.ř.s. je žalovaným ten správní orgán, který rozhodl ve věci v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla.
Právo na informace zaručuje čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Zákon č. 106/1999 Sb., který je provedením čl. 17 Listiny, je pro oblast poskytování informací veřejnou správou tzv. obecným zákonem. Pokud některé zákony stanoví v některém svém ustanovení podmínky poskytování informací pro určitou věcnou oblast, jsou v postavení tzv. zvláštního zákona a v této konkrétní odchylce mají přednost před zákonem obecným (v ustavení § 1 zákona č. 106/1999 Sb. jsou stanoveny pouze základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány). Z režimu zákona č. 106/1999 Sb. jsou některé oblasti poskytování informací vyňaty, jak je stanoveno v § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., podle kterého se zákon nevztahuje na poskytování osobních údajů a informací podle zvláštního právního předpisu (v poznámce pod čarou je odkaz na zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí).
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány a orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky; podle odstavce 2, jsou dále povinnými subjekty ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Subjekty vyjmenované v prvním odstavci ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb., (tj. i správní orgán rozhodující v dané věci), mají tzv. úplnou informační povinnost, musí proto poskytovat veškeré informace, které se vztahují k jejich působnosti a poskytnutí informace mohou odmítnout či omezit jen z důvodů stanovených zákonem (podle § § 7, 9, 10, 11 a 12 zákona). V případě, že se požadovaná informace nevztahuje k působnosti správního orgánu, ten žádost podle § 14 odst. 3 písm. b) zákona odloží a tuto skutečnost sdělí žadateli do tří dnů. Podle § 15 odst. 4 zákona jestliže orgán v lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informaci či nevydal rozhodnutí podle § 15 odst. 1, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Proti tomuto rozhodnutí lze podal odvolání do 15 dnů ode dne, kdy uplynula lhůta pro vyřízení žádosti.
Mezi účastníky je nesporné, že prvostupňový správní orgán o žádosti žalobce do 15 dnů ode dne, kdy mu byla doručena žádost žalobce o předmětnou informaci, žádné rozhodnutí nevydal. Ze shora citovaného ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. vyplývá, že fikce rozhodnutí o odepření informací, pokud jde o prvostupňové rozhodnutí, nastala.
V souzené věci je především zapotřebí posoudit otázku, zda lze spolehlivě dovodit, že rozhodnutí žalovaného (rozhodnutí v písemné podobě) bylo v y d á n o ve lhůtě pro vyřízení odvolání, tj. nejpozději 15. den ode dne, kdy mu bylo předloženo odvolání žalobce tj. od dne 22.5.2003. V daném případě proto lhůta stanovená v ustanovení § 16 odst.3 zákona č. 106/1999 Sb. uplynuta dne 7.6.2003 a rozhodnutí se má za doručené dne 8.6.2003. Vydání rozhodnutí správního orgánu je vyvrcholením aplikačního procesu, správního řízení, které začíná podáním návrhu účastníka či zahájením řízení z úřední povinnosti, pokračuje úkony správního orgánu a končí vydáním rozhodnutí. Průběh tohoto procesu může být označen pomocí nedokonavého vidu jako "rozhodování". Pod samotným aktem rozhodnutí pak je třeba rozumět vydání konkrétního výsledku, který správní orgán příslušným způsobem vyjádří v podobě individuálního právního aktu a od chvíle, kdy je tímto individuálním správním aktem vázán.
Podle § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na počítání lhůt a na řízení podle § 15 a 16 správní řád, s výjimkou ustanovení o obnově řízení a o přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. počíná běžet lhůta pro podání odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí buď dnem doručení rozhodnutí nebo u fiktivního rozhodnutí dnem, kdy marně uplynula lhůta pro vyřízení žádosti ( § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. ). Podle ustanovení § 16 odst. 4 téhož zákona rozhodnutí o odmítnutí žádosti je přezkoumatelné soudem podle zvláštního zákona ( tímto pak je od 1.1.2003 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ).
Podle ustanovení § 72 odst. 1 věta první s.ř.s. žalobu nelze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
Podle § 15 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se rozhodnutí doručuje do vlastních rukou žadatele. Postup při doručování rozhodnutí do vlastních rukou se řídí ustanovením § 24 správního řádu, neboť zákon č. 106/1999 Sb. zvláštní úpravou tohoto postupu neobsahuje. Rozhodnutí vydané v písemné podobě tedy musí být doručeno žadateli ( § 15 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. ) do vlastních rukou. Do doby jeho doručení není závazné.
Žalobce v žalobě odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 6A 180/93 a v něm uvedený právní názor, že stanoví-li zákon lhůtu, do které musí správní orgán vydat rozhodnutí, musí být v této lhůtě rozhodnutí účastníku řízení také řádně oznámeno, neboť jiný výklad by vedl k tomu, že rozhodnutí by mohlo být doručováno po mnoha měsících či letech, ten, kdo by na jeho základě nabyl práva, by je nemohl vykonávat, komu by byla uložena povinnost, byl by s jejím plněním v prodlení, když navíc lhůty k rozhodnutí představují i mechanismus omezující nekontrolovatelnost správních úřadů a průtahů v řízení.
V dané věci, kdy před uplynutím lhůty pro vyřízení odvolání rozhodnutí vydané v písemné podobě, byť označené datem 30.5.2003 ( tedy datem, kdy ještě neuplynula lhůta, po jejímž uplynutí nastává fikce ), zcela prokazatelně ani nebylo doručeno do vlastních rukou žalobce ( žalovaný sám uvádí, že rozhodnutí odevzdal k přepravě již dne 2.6.2003, nikoli však na doručenku do vlastních rukou žalobce), je podle názoru soudu nutno dovodit, že toto rozhodnutí žalovaného jako odvolacího orgánu o odvolání žalobce v písemné podobě je rozhodnutím vydaným až poté, co nastala fikce vydání rozhodnutí podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., tedy až poté, co již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto. Proto muselo být soudem bez dalšího zrušeno.
Nad rámec tohoto rozhodnutí pak považuje soud za důležité upozornit, že výrok rozhodnutí žalovaného, datovaného dnem 30.5.2006, neodpovídá ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu, a proto i v případě, kdyby bylo posouzeno jako rozhodnutí o odvolání žalobce vydané v zákonem stanovené lhůtě, muselo by být soudem zrušeno pro nepřezkoumatelnost.
Podle ustanovení § 59 správního řádu odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu; je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní (odst.1). Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí (odst. 2). Odvolací orgán rozhodnutí zruší a věc vrátí správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí, pokud je to vhodnější zejména z důvodů rychlosti nebo hospodárnosti; správní orgán je právním názorem odvolacího orgánu vázán (odst.3).
Správní řízení až do pravomocného rozhodnutí tvoří jeden celek. Vady řízení nebo prvostupňového rozhodnutí lze odstranit v řízení odvolacím. K odstranění vad v odvolacím řízení slouží institut změny rozhodnutí v odvolacím řízení, v němž odvolací orgán podle výše citovaného ustanovení § 59 správního řádu přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu, a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popř. zjištěné vady odstraní. Odvolací orgán není vázán jen důvody podaného odvolání a může rozhodnutí změnit, shledá-li k tomu důvody. Rozhodnutí o odvolání tak jako kterékoli správní rozhodnutí musí odpovídat zákonu (§ 46 správního řádu). Výrok rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat základní náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 47 správního řádu. Jeho výrokem - rozhodnutím ve věci - je rozhodnutí o tom, zda se výrok rozhodnutí orgánu I. stupně potvrzuje a odvolání zamítá, či zda se tento výrok mění (a jak), event., že se prvostupňové rozhodnutí zrušuje. Jedná se o tři možnosti rozhodnutí v odvolacím řízení, které se navzájem vylučují. Pokud některé z nich odvolací orgán spojí, jde o rozhodnutí nesrozumitelné, trpící logickým rozporem. Není tedy možné v odvolacím řízení zrušit prvostupňové rozhodnutí a současně rozhodnout ve věci, jak rozhodl žalovaný v napadeném rozhodnutí ze dne 30.5.2003. Takovéto rozhodnutí odvolacího orgánu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a jako takové musí být soudem podle ustanovení § 76 odst. 1 písm.a/ a § 78 odst. 1 s.ř.s zrušeno.
Pokud jde o fiktivní rozhodnutí žalovaného, jímž bylo z důvodu uvedených shora v dané věci o odvolání žalobce rozhodnuto, bylo pak soudem zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání žalobce je z důvodu uvedeného výše pouze fiktivní, tj. existuje jen v nemateriální podobě, není nijak odůvodněno a je tudíž pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelné, soud toto rozhodnutí zrušil ( § 78 odst. 1 s.ř.s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( § 78 odst. 4 s.ř.s.). Soud nemůže za žalovaného dosadit důvody, pro které nebyly odvolacím orgánem informace poskytnuty.
Fiktivní prvostupňové rozhodnutí, které předcházelo vydání napadeného fiktivního odvolacího rozhodnutí pak soud v souladu s ustanovením § 78 odst. 3 s.ř.s. zrušil ze stejných důvodů, které ho vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí.
Žalobce svou žádostí ze dne 30.4. 2003 požadoval poskytnutí informace o obsahu stížnostního spisu, který se týkal vyřizování stížnosti na protiprávní chování policisty. Poskytnutí této informace požadoval formou seznámení s celým obsahem stížnostního spisu a umožněním pořídit si kopie. V rozhodnutí datovaném dne 30.5. 2003 žalovaný žalobci zcela nevyhověl s tím, že tomu brání překážky plynoucí z ustanovení § 11odst. 1 písm. a) zákona. Podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu.
Jak již je shora uvedeno, žalovaný se v dané věci dovolával postupu při vyřizování stížností, který je upraven vyhláškou č. 150/1958 Ú.1., a dovodil, že žádosti o poskytnutí informace se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. K tomuto názoru soud poukazuje na to, že pro účely zákona č. 106/1999 Sb. je nerozhodné, že vyhláška č 150/1958 Ú.1. nezná nahlížení do spisu. Dále soud uvádí, že žalovaný jako státní orgán má povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti ( § 2 odst. 1 zákona), tedy nikoli pouze v rozsahu své rozhodovací činnosti. Argumentace žalovaného, že vyhláška č. 150/1958 Sb. Ú.1. neupravuje možnost nahlížení do spisu a že postup podle této vyhlášky není o rozhodování o právech a povinnostech vně organizace, je tedy z tohoto hlediska nevýznamná. Ve vyjádření k žalobě žalovaný dále uvedl, že není povinným subjektem podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb., protože prošetření stížnosti nespadá do jeho působnosti stanovené v ustanovení § 2 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii. V daném případě však z postupu správního orgánu nevyplývá, že by do vydání rozhodnutí, které byly předmětem žaloby, postupoval při vyřizování žádosti žalobce podle ustanovení § 14 odst. 3 písm. b) z.č. 106/1999 Sb., podle kterého povinný subjekt, nevztahují-li se požadované informace do jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do tří dnů žadateli.
Z těchto všech důvodů rozhodl soud tak jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.