Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. Š. a soudců JUDr. M. M. a Mgr. J. P. v právní věci žalobce občanského sdružení Ekologického právního servisu, se sídlem v Táboře, Kostnická 1324, proti žalované Policii České republiky, Správě Severočeského kraje, Lidické náměstí 9, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2004,
I. Rozhodnutí Policie České republiky, Správy Severočeského kraje ze dne 19. 8. 2004 a rozhodnutí Policie České republiky, Okresního ředitelství Most, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 12. 5. 2004 o odepření informace požadované žalobcem v žádosti ze dne 22. 4. 2004 se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované, kterým fikcí podle § 16 odst. 3 věty druhé zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, došlo k zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Okresního ředitelství Most, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality o odepření informace specifikované v žádosti ze dne 22. 4. 2004, když i prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno fikcí podle § 15 odst. 4 věty první téhož zákona.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce dopisem ze dne 22. 4. 2004 podal žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., přičemž správní orgán prvního stupně ji obdržel dne 26. 4. 2004. Ten měl nejpozději do 15 dnů od přijetí podání požadovanou informaci žalobci poskytnout nebo ve stejné lhůtě vydat rozhodnutí o nevyhovění žádosti, jak vyplývá z ustanovení § 14 odst. 3 písm. c) a § 15 odst. 1 věty první zákona č. 106/1999 Sb. Prvostupňový správní orgán však ani jeden z těchto úkonů do dne 11. 5. 2004 neučinil, takže se podle § 15 odst. 4 věty první má za to, že vydal rozhodnutí, kterým informaci odepřel, a to uplynutím zmiňované lhůty, k čemuž došlo dne 12. 5. 2004. Proti tomuto fiktivnímu rozhodnutí pak žalobce podal dne 14. 5. 2004 odvolání, které došlo žalované až dne 4. 8. 2004. Ta však jako odvolací orgán podle § 16 odst. 2 věty druhé zákona č. 106/1999 Sb. o něm do 15 dnů od jeho předložení nerozhodla. Proto se má podle § 16 odst. 3 věty druhé zákona č. 106/1999 Sb. za to, že žalovaná vydala dne 19. 8. 2004 rozhodnutí, kterým odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila, přičemž za den doručení tohoto rozhodnutí se považoval den následující pro uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání, kterým bylo datum 20. 8. 2004. Od tohoto dne tak začala běžet dvouměsíční lhůta pro podání žaloby proti fiktivnímu rozhodnutí odvolacího orgánu, která je zakotvena v ustanovení § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."). Žalobce přitom žalobu předal k poštovní přepravě dne 21. 7. 2004, takže ta sice byla podána dříve, nicméně v mezidobí již fikce doručení rozhodnutí odvolacího orgánu nastala, takže se jí soud mohl zabývat.
Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d) odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 1 věta první s. ř. s.) Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout jen k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.
V ní tedy došlo ke vzniku fikce vydání rozhodnutí v obou stupních, v důsledku čehož nastal stav, kdy soud v přezkumném řízení nezná důvody, který vedly správní orgány k odepření požadované informace, přičemž ty nelze specifikovat až ve vyjádření k podané žalobě. Soud přitom nemůže důvody pro odepření informace konstruovat sám, neboť podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, takže není oprávněn takovým způsobem zasahovat do pravomoci úřadu a vlastně tak i nahrazovat jeho činnost.
Není pak možné souhlasit s tvrzením žalovaného, že podání ze dne 22. 4. 2004, jímž se žalobce domáhal poskytnutí spisových dokumentací k vyšetřování trestních oznámení podaných jeho členem vůči vyjmenovaným osobám, představovalo po obsahové stránce žádost o nahlížení do trestního spisu jinou osobou podle § 65 trestního řádu. V něm totiž žalobce výslovně žádal o poskytnutí informace nikoliv podle tohoto procesního předpisu, nýbrž podle zákona č. 106/1999 Sb., jehož ustanovení § 14 odst. 3 písm.c ) navíc umožňuje poskytování požadovaných informací formou nahlédnutí do spisu, včetně možnosti pořídit kopii, a proti i kdyby povinný subjekt nebyl oprávněn uvedenou informaci ze zákonných důvodů poskytnout, tak jeho nečinnost musela mít za následek vydání rozhodnutí o odepření informace podle § 15 odst. 4 věty první zákona č. 106/1999 Sb.
Lze tedy uzavřít, že obě uvedená rozhodnutí, k jejichž vydání došlo v důsledku právní fikce, jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Za tohoto stavu věci se již soud nemusel zabývat dalšími tvrzeními, které byly obsaženy v žalobě.
Na základě těchto skutečností soud obě fiktivní rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 76 odst. 1 písm. a), § 78 odst. 3 a 4 s.ř.s.). V něm správní orgán prvního stupně na základě původní žádosti o poskytnutí informace ze dne 22. 4. 2004 buď rozhodne některým ze způsobů stanovených v ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 106/1999 sb., nebo žádosti nevyhoví, o čemž vydá rozhodnutí, jež bude obsahovat všechny náležitosti uvedené v § 15 odst. 2 téhož zákona. Rovněž tak po případném odvolání žalovaná ve stanovené lhůtě vydá rozhodnutí se všemi zákonem stanovenými náležitostmi. Těmito pokyny přitom budou správní orgány podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázány.
Žalobce měl v této věci zcela úspěch, a proto v souladu s jeho požadavkem soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalované povinnost zaplatit mu do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek.