Kriminalistická daktyloskopie

Daktyloskopie se zabývá zkoumáním obrazců papilárních linií na prstech rukou, dlaních, prstech nohou a chodidlech. Její důkazní hodnota vychází ze tří základních principů – jedinečnosti, relativní neměnnosti a trvalosti papilárních linií. Na světě neexistují dva jedinci se zcela shodnými obrazci papilárních linií a jejich charakteristické znaky zůstávají po celý život prakticky nezměněny.

K významným osobnostem daktyloskopie patří Jan Evangelista Purkyně, který jako první systematicky popsal základní typy papilárních obrazců. Významnou roli v historii české daktyloskopie sehrál také František Protiwenský, pražský policejní koncipista, který od roku 1891 pořizoval otisky prstů vězňů pro studijní účely. V roce 1903 založil vlastní daktyloskopickou sbírku, kterou později věnoval pražskému policejnímu ředitelství. Tato sbírka se následně stala základem oficiální evidence a patří k nejstarším svého druhu v Evropě.

Daktyloskopické pracoviště Kriminalistického ústavu se v současnosti člení na dvě základní oblasti – daktyloskopickou identifikaci osob a daktyloskopickou identifikaci stop.

Oddělení daktyloskopické identifikace osob zajišťuje zpracování daktyloskopických karet zasílaných útvary Policie České republiky, cizineckou policií, odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR i odborem mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia ČR. Součástí této činnosti je identifikace osob a neznámých mrtvol, odborné vyhodnocování upotřebitelnosti otisků pro automatizované identifikační systémy i jejich následné zpracování v databázi cBIS (Centrální biometrický informační systém).

Důležitou součástí činnosti oddělení je rovněž mezinárodní spolupráce. Po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 došlo k zapojení do systému EURODAC, který slouží k podpoře společné azylové a migrační politiky členských států EU. Od roku 2011 je Česká republika součástí tzv. prümské spolupráce umožňující přímou výměnu daktyloskopických údajů mezi členskými státy Evropské unie.

Významný technologický rozvoj zaznamenalo odvětví daktyloskopie zejména od konce 80. let 20. století. V roce 1986 byl v Kriminalistickém ústavu zahájen vývoj systému EDOS (Evidence daktyloskopických otisků a stop). Tento krok položil základy pro digitalizaci daktyloskopických dat. V letech 1994 až 2010 na systém EDOS navázal modernější automatizovaný identifikační systém AFIS. Ten již umožňoval efektivnější hromadné zpracování a porovnávání otisků. Od roku 2010 do dubna 2024 využívala Policie ČR pokročilejší systém AFIS BIS. Tento systém umožňoval komplexní zpracování otisků prstů i dlaní a zároveň zajišťoval nezbytnou kompatibilitu se systémy členských států Evropské unie. Systém automaticky porovnával nově vložené otisky a daktyloskopické stopy s databázemi evidovaných osob i se stopami z dosud neobjasněných případů. V dubnu roku 2024 došlo po letech spolehlivé služby systému AFIS BIS k jeho plánované obměně. Starší technologie již neodpovídala dynamickému rozvoji v oblasti IT a rostoucím nárokům moderní kriminalistiky. Policie ČR proto spustila zcela nový systém cBIS (Centrální biometrický informační systém). Tento současný systém přináší oproti svému předchůdci řadu nových funkcí, vyšší rychlost a preciznost při porovnávání daktyloskopických otisků a stop.

Oddělení daktyloskopické identifikace stop se zaměřuje na zviditelňování, zajišťování a následné porovnávání daktyloskopických stop zajištěných na místech trestných činů nebo na předložených věcných stopách. V laboratorních podmínkách jsou zpracovávány zejména stopy, jejichž zajištění přímo na místě činu je technicky obtížné nebo nereálné.

K detekci latentních daktyloskopických stop jsou využívány fyzikální, chemicko-fyzikální a chemické metody, které jsou voleny podle charakteru zkoumaného povrchu. Mezi fyzikální prostředky patří zejména daktyloskopické prášky aplikované pomocí štětců nebo magnetických aplikátorů. Nejčastěji využívanou chemicko-fyzikální metodou je aplikace kyanoakrylátových par v dýmových komorách, při níž dochází k polymeraci látek ulpívajících ve stopě a jejímu následnému zviditelnění. Pro papírové materiály je standardně využíván ninhydrin reagující s aminokyselinami obsaženými v potu.

Zajištěné daktyloskopické stopy jsou následně odborně porovnávány s kontrolními otisky podezřelých i dalších osob. Neztotožněné stopy jsou ukládány do systému cBIS, kde zůstávají k dispozici pro budoucí porovnání s nově zajištěnými stopami a neobjasněnými případy. Tím je zajištěna kontinuita kriminalistického vyšetřování a vysoká efektivita identifikačního procesu.