Kriminalistická balistika

První zadokumentovaná balistická expertiza na území dnešní České republiky se váže k revolučnímu roku 1848, kdy byla v Praze zastřelena kněžna Eleonora Windischgrätzová. Znalecký posudek tehdy zpracoval pražský puškař Antonín Lebeda. Významný rozvoj kriminalistické balistiky následoval zejména po roce 1900 v souvislosti se zaváděním bezdýmného střelného prachu a rozšířením samonabíjecích pistolí, což vedlo ke zvýšené potřebě odborného zkoumání střelných zbraní a střeliva. V období první republiky se do zkoumání střel a nábojnic zapojilo také četnictvo, které při dokumentaci využívalo tehdy moderní metody makrofotografie.

Moderní kriminalistická balistika se dělí na několik specializovaných oblastí – prenatální, vnitřní, přechodovou, vnější, terminální a postterminální balistiku. Vnitřní balistika se zabývá ději probíhajícími uvnitř hlavně při výstřelu, kdy na povrchu střely a nábojnice vznikají individuální stopy využitelné pro identifikaci zbraně. Vnější balistika zkoumá pohyb střely ve volném prostoru a vlivy působící na její let, například změny rychlosti nebo stability střely. Terminální a postterminální balistika se zaměřují na účinky střely v cíli a po průniku cílem.

Kriminalistická balistika vychází z principu, že součásti zbraně přicházející při výstřelu do kontaktu se střelou a nábojnicí zanechávají na jejich povrchu specifické mikrostopy. Tyto individuální znaky umožňují ztotožnění konkrétní zbraně se stopami nalezenými na místě činu. Každá předložená zbraň prochází komplexním znaleckým zkoumáním, které zahrnuje identifikaci jejího původu, posouzení technického stavu a funkčnosti i provedení zkušební střelby za účelem získání srovnávacího materiálu. Součástí zkoumání může být také měření odporu spouště pomocí specializovaných zařízení, například v případech postřelení při nesprávné manipulaci se zbraní.

Balistické pracoviště Kriminalistického ústavu využívá při zkoumání moderní technické vybavení a experimentální metody. Pro měření rychlosti střel jsou používány optické, laserové a radarové systémy umožňující sledování letu střely a vyhodnocení jejích balistických parametrů. Děje probíhající při výstřelu jsou dokumentovány pomocí vysokorychlostních kamer schopných zaznamenat až milion snímků za sekundu.

Součástí odborné činnosti je rovněž experimentální balistika a biobalistika, které umožňují ověřování balistických dějů, studium účinků střelby a objektivizaci znaleckých metod. Dlouhodobou součástí činnosti balistického pracoviště je také vývoj vlastních metod, přístrojů, databází a kriminalistických sbírek.

Významnou roli hrají balistické databázové systémy a evidence balistických stop. Nábojnice a střely z neobjasněných případů jsou ukládány do Ústřední sbírky balistických stop, jejíž součástí je digitální databáze naskenovaných střel a nábojnic. Systém umožňuje porovnávání balistických stop z jednotlivých případů a prověřování souvislostí mezi trestnými činy na národní i mezinárodní úrovni.

Vývoj kriminalistické balistiky v Kriminalistickém ústavu je dlouhodobě spojen s aplikovaným výzkumem a vývojem nových technologií. K významným projektům patří například expertní balistický identifikační systém EBIS, zařízení pro měření odporu spouště MOS nebo specializované metody pro určování vzdálenosti střelby a hodnocení ranivého účinku střel. Současné trendy jsou zaměřeny zejména na automatizaci porovnávání balistických stop, rozvoj mezinárodně sdílených databází, vytváření evropských standardů v oblasti identifikace zbraní a další rozvoj experimentální balistiky.

Balistické expertizy mají významné postavení v trestním řízení. Výsledky balistického zkoumání přispívají k identifikaci zbraní použitých při trestné činnosti, k rekonstrukci střeleckých událostí i k prokazování souvislostí mezi jednotlivými případy. Představují tak důležitou součást kriminalistického dokazování ve všech fázích trestního řízení.