Zastřelení Františka Kuldy dne 17. prosince 1951 při pokusu o útěk z nápravně pracovního tábora Vojna na Příbramsku
Jediný prokázaný případ zastřelení vězně v areálu tohoto tábora.
Nápravně pracovní tábor (NPT) Vojna byl zřízen v červenci 1951 a jako vězeňské zařízení fungoval do června 1961. Vězni z tábora byli využíváni k produkci uranové rudy popř. k výstavbě sídliště v Příbrami. Během doby existence tábora docházelo k útěkům respektive pokusům o útěk.
František Kulda byl odsouzen Státním soudem č. j.: TsI/VI60/50 ze dne 14. 12. 1950 za trestný čin velezrady, vyzvědačství a krádeže k odnětí svobody v délce 18 let a peněžnímu trestu ve výši 50 tisíc korun. Do této doby byl František Kulda celkem devětkrát odsouzen za trestnou činnost, z toho šestkrát za krádeže. Nejedná se tedy o žádného „politického“ vězně.
Dne 17. 12. 1951 František Kulda, nar. 1910, Antonín Zeman, nar. 1922, Josef Bacílek, nar. 1931, a Karel Andr, nar. 1923 se pokusili o útěk. Při tomto pokusu došlo k jedinému prokázanému zastřelení potrestaného v areálu nápravně pracovního tábora Vojna. Zeman a Bacílek byli za pokus o útěk odsouzeni k dalším dvěma letům odnětí svobody, Andr nebyl s ostatními souzen, neboť trpěl duševní chorobou, byl léčen na vězeňském oddělení bohnické psychiatrické léčebny, a po té propuštěn z výkonu trestu respektive mu byl výkon trestu pozastaven ze zdravotních důvodů.
Útěk neměl žádnou naději na úspěch, neboť táborový „bonzák“, který se dozvěděl o plánu útěku, vše oznámil s mnohadenním předstihem velitelství tábora. Je vcelku jasné, že když bezpečnostní složky byly o útěku informovány předem, mohlo se útěku zabránit jinou cestou bez „zaplacení nejvyšší ceny“. Ale v tomto případě se lze domnívat, že se pravděpodobně jednalo o formu výstrahy ostatním vězňům tábora, co bude následovat, když se pokusí o útěk.
V rámci šetření Vojenské obvodové prokuratury Praha v roce 1968 byl vyslechnut i Oldřich Vojík, který v inkriminované době 17. 12. 1951 zastupoval nepřítomného velitele tábora Jaroslava Dubu ve funkci. „V roce 1951 jsem byl zařazen jako zástupce náčelníka u nápravně pracovního tábora „Vojna“ u Příbrami… Asi v polovině prosince se pokusili o útěk z uvedeného tábora odsouzení Kulda, Zeman a na třetí jméno si již nevzpomenu. Útěk provedli na ostro přes oplocení, kdy odsouzený Kulda překonal zakázané pásmo, prostříhal první plot a při stříhání druhého plotu, kdy by býval již opustil objekt, bylo použito strážným ze strážní věže tehdejším příslušníkem útvaru Jeřáb soudr. Balounem plně oprávněně zbraně – samopalu a odsouzený Kulda byl na místě zastřelen… Po telefonickém ověření výstřelu, mně bylo sděleno příslušníky ostrahy, že se pokusili odsouzení o útěk a došlo k zastřelení jednoho odsouzeného a není vyloučeno, zda-li jsou někteří odsouzení mimo střežený prostor… Současně byl přivolán táborový lékař – odsouzený – na jméno si již rovněž nepamatuji, který konstatoval smrt odsouzeného Kuldy, která nastala okamžitě po použití zbraně. Odsouzený Kulda ležel naprosto nehybně a v prostoru zakázaného pásma ležel další odsouzený, ve kterém byl zjištěn odsouzený Zeman, který byl obstřílen dávkou ze samopalu, avšak nezraněn...“
Tělo Františka Kuldy s diagnózou zastřelen, bylo pod pořadovým číslem 149 předáno na patologii katedry Anatomie KU – LF Plzeň. Jednalo se tehdy o běžnou praxi, že těla zastřelených vězňů či jinak zemřelých byla využívána Anatomickým ústavem v Plzni k výuce mediků.
Oznámení o úmrtí Františka Kuldy ve znění: „Dne 17. prosince 1951 byl zastřelen Váš manžel, odsouzený km. č. A 0932 Kulda František, nar. 5. 7. 1910. Na pohřeb nejezděte. velitel“, nebylo nikdy nikomu doručeno, neboť Marie Kuldová (manželka) byla v tuto dobu ve výkonu trestu v délce trvání pěti let a dopis z místa trvalého bydliště se vrátil jako nedoručený. Koncem dubna roku 1952 žádá o povolení návštěvy matka Antonie Kuldová a až v této době se dozvídá, že její syn byl před čtvrt rokem zastřelen při pokusu o útěk.
Policie ČR Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV se na základě vlastního dokumentačního šetření případem zabýval v roce 2002. Vyšetřovatel především zkoumal, zda na základě shromážděných důkazů lze dovozovat podezření ze spáchání trestného činu vraždy a kdo je případně za tento skutek odpovědný. V úvahu přicházel především okruh osob ve velení tábora, avšak důkazní situace přes veškerou snahu policistů neumožnila nezvratně prokázat vinu konkrétní osobě, tak jak to požaduje trestní řád. Z tohoto důvodu musel být případ odložen.
PhDr. František Bártík
17. 2. 2025