Zapomenutý osud: Josef Kmínek - od policisty k politickému vězni 50. let
Tragický příběh prvorepublikového policisty Josefa Kmínka, který přes službu různým režimům a členství v KSČ skončil jako oběť stalinistických procesů, když byl v roce 1952 popraven za údajnou protistátní činnost.
Josef Kmínek se narodil jako nejmladší ze šesti sourozenců v rodině zemědělských deputátních dělníků na velkostatku ve Vysokém Veselí dne 27. 3. 1909. Jeho dva starší bratři padli na frontách 1. světové války, zemřela i jedna z jeho sester. Obecnou školu vychodil v Chotělicích, poté se vyučil kovářem. Do roku 1929 pracoval jako kovářský pomocník. Tehdy byl odveden na vojenskou prezenční službu k ženijnímu pluku do Prahy. Vojnu ukončil v roce 1931 v hodnosti svobodníka a o rok později nastoupil do řad uniformované policie. Po osmiměsíčním vstupním kurzu byl zařazen na velitelství v Praze IX. V roce 1933 se oženil a za dva roky se manželům narodila dcera Zdeňka. U policejních složek Josef Kmínek sloužil jak v době Protektorátu, tak i po revoluci v roce 1945. Hned po válce vstoupil do KSČ, kde posléze zastával funkci předsedy základní organizace. Po únoru 1948 byl vyznamenán řádem 25. února III. stupně. Byl členem i Svazu československo-sovětského přátelství. Zdálo by se, že Josef Kmínek byl zřejmě typem policisty, který je schopen sloužit každému režimu, avšak v listopadu roku 1951 jej zatkli příslušníci StB.
Zdali se Josef Kmínek pokusil o skutečný odboj, což jej přivedlo do věznic, jejichž zdi již neopustil, zůstane zřejmě tajemstvím. Při dokumentaci jsme odkázáni na písemné prameny s velmi problematickou vypovídací hodnotou. Zmíněnými prameny jsou vyšetřovací spisy, které vznikly v nejtemnějším, poúnorovém období našich dějin. Za výpověďmi vyšetřovaných je patrný brutální nátlak a násilí, pod kterými vznikly. Obvinění pak nevypovídali podle skutečnosti, ale podle diktátu vyšetřovatelů. To vysvětluje, proč se Josef Kmínek ve svých protokolech dehonestuje a obviňuje z těžkých zločinů. Staví se na roveň zrádců, kolaborantů, fašistů, vlajkařů a podobných elementů vyvrhelů našeho národa.
Podle výše zmíněných pramenů jej oslovili jeho kolegové příslušníci SNB z velitelství Praha 9 Karel Strmiska a Josef Macej s tím, že pravděpodobně se blíží doba, kdy to „praskne“ a on by se měl zapojit do „nějaké ilegalitky“ nejlépe do jejich organizace. Ta se měla zorganizovat hlavně z příslušníků SNB s prvorepublikovou zkušeností. Úkolem ilegální skupiny bylo pomoci očekávaným intervenčním západním armádám převzít moc ve státě. Než k invazi dojde, měli se organizovat a být ve spojení se zahraničním ústředím, podporovat rodiny, jejichž živitelé byli uvězněni z politických důvodů, a získávat zprávy. Kmínek se doznal, že přispěl do sbírky na podporu postižených rodin, svému kolegovi Karlu Strmiskovi předal mapu okrsku z roku 1949, četl v kanceláři ilegální časopis Hlas svobodné republiky a pomohl tipovat další vhodné členy do organizace. Kromě vlastního přiznání byl při vyšetřování usvědčován výše zmíněnými kolegy.
Josef Kmínek a s ním i Karel Strmiska a Josef Macej byli obžalováni a v prosinci 1951 postaveni před Státní soud. Dne 22. 12. 1951 byli všichni odsouzeni k trestu smrti. Nejvyšší soud v květnu 1952 rozsudek potvrdil. Popraveni byli 8. 8. 1952. Josef Kmínek skonal na šibenici na nádvoří pankrácké věznice v 6.15 hod.
Záměrně neuvádím trestné činy, za které byli odsouzeni. Žádných se totiž nedopustili. Kmínek a jeho kolegové bohužel narazili na rozsáhlou organizaci Strana práce, která byla plně pod kontrolou StB a jejíž činnost byla provokována prostřednictvím kádrového příslušníka StB Josefa Damiána a spolupracovníka StB Vlastislava Chalupy. I ilegální časopis Hlas svobodné republiky prý vznikl v tiskárně ministerstva vnitra. Společenská nebezpečnost jejich skutků byla nulová, stejně tak i trestnost. Na Josefu Kmínkovi a jeho spolupracovnících byla spáchána justiční vražda.
Vyšší vojenský soud v Příbrami dne 31. 10. 1990 zrušil rozsudek Státního soudu a rozhodl o zastavení trestního stíhání Josefa Kmínka.
Mgr. Martin Pulec
15. 5. 2025