Policie České republiky – KŘP Libereckého kraje
Žádost o informace k učiněnému podání
Rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle ust. § 15 odst. 1 z. č. 106/1999 Sb.
Policie České republiky
KŘP Libereckého kraje
Kancelář ředitele
Oddělení tisku a prevence
nám. Dr. E. Beneše č. 584/24, 460 32 Liberec
Č. j. KRPL-52463-4/ČJ-2025-1800PI-APO Liberec 11. června 2025
ROZHODNUTÍ
o odmítnutí žádosti
podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů
Krajské ředitelství policie Libereckého kraje (dále také "KŘP-L"), které je povinným subjektem podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“),
rozhodlo
ve věci žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., kterou obdrželo 6.6.2025 datovou zprávu od XY trv. bytem č.p. XX, XXX XX XY (dále též "žadatel") v níž výše jmenovaný uvádí:
"Věc: Žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. – znalecký posudek, zajištění důkazů, domovní prohlídka
Dobrý den,
ve věci odsouzeného XY, v současnosti ve výkonu trestu ve věznici XY, žádám dle zákona č. 106/1999 Sb. o následující informace:
1. Kdo zpracovával znalecký posudek v této trestní věci (jméno, IČ, odbornost)?
2. Jaká metodika byla při měření obsahu THC v rostlinách konopí použita?
3. V jaké růstové fázi byly rostliny zajištěny a jak byly skladovány do doby znaleckého posudku?
4. Existují fotografie nebo videozáznam zajištěného konopí?
5. Byla při domovní prohlídce přítomna nezúčastněná osoba? Pokud ano, jak byla zajištěna a jaké má bydliště?
6. Jaké množství sušiny bylo zajištěno a v jakých podmínkách bylo uchováváno?
7. Kdy a kým bylo konopí váženo? Jaký typ váhy byl použit?
Děkuji za součinnost a odpověď ve lhůtě dle zákona."
takto:
podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a na základě ustanovení § 8a odst. 1 téhož zákona ve spojení s ustanoveními čl. 5 odst. 1 písm. b) a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), a rovněž ve spojení s ustanoveními § 24 odst. 1 a § 25 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. žádost
o d m í t á.
Odůvodnění
KŘP-L obdrželo dne 6.6.2025 žadatelovu žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, kterou se výše jmenovaný domáhá poskytnutí informací specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí. Povinný subjekt posoudil předmětnou žádost o informace a shledal, že žadatel se domáhá osobních údajů vztahujících se ke konkrétní fyzické osobě určené jménem, příjmením, současným pobytem (věznice XY), tj. osobě, u níž měly být prováděny úkony trestního řízení, kterým se zabýval některý z organizačních článků KŘP-L, pokud takové úkony byly prováděny, a případně ještě osobních údajů další osoby či osob, jež mohly být takovými úkony dotčeny, zejména bydliště nezúčastněné osoby. Povinný subjekt dospěl k závěru, že není oprávněn na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. poskytnout žadateli požadované informace, a proto mu nezbývá než žádost v celém rozsahu odmítnout.
Žadatel se domáhá jednak údajů o tom, zda byla u konkrétně identifikované fyzické osoby v minulosti provedena domovní prohlídka, znalecký posudek a zajištění důkazů, které prováděl organizační článek KŘP-L, a jednak údajů o bydlišti nezúčastněné osoby, pokud existuje. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), dále jen „nařízení EU 2016/679“, v čl. 4 odst. 1 definuje osobní údaje jako „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“)“ a dále stanoví, že „identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby“. Povinný subjekt v této souvislosti konstatuje, že bez ohledu na to, zda výše úkony trestního řízení a následné jejich vyhodnocení existují či nikoliv, žadatel se domáhá údajů týkajících se jednoznačně určeného subjektu, totiž osoby XY, a pokud takové úkony existují, ještě údajů týkajících se dalších subjektů těmito úkony dotčenými (nezúčastněná osoba), z nichž jeden ve své žádosti sám jednoznačně určuje a určení ostatních se ve své žádosti domáhá. Tyto údaje jsou nepochybně osobními údaji, neboť beze zbytku odpovídají citované definici.
Zákon č. 106/1999 Sb. v ustanovení § 8a odst. 1 praví, že „informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu“, to znamená především v souladu s nařízením EU 2016/679 a dále zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále jen „zákon č. 110/2019 Sb.“). Podle ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení EU 2016/679 osobní údaje musí být „shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný; další zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely se podle čl. 89 odst. 1 nepovažuje za neslučitelné s původními účely („účelové omezení“)“. Policie České republiky je nepochybně ve smyslu čl. 4 odst. 7 nařízení EU 2016/679 správcem osobních údajů, jež zpracovává, a povinnost stanovená citovaným právním předpisem se na ni proto plně vztahuje (správcem se rozumí „fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů; jsou-li účely a prostředky tohoto zpracování určeny právem Unie či členského státu, může toto právo určit dotčeného správce nebo zvláštní kritéria pro jeho určení“). Stejně tak Policie České republiky je spravujícím orgánem ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 110/2019 Sb., pokud podle § 24 odst. 1 tohoto zákona provádí zpracování osobních údajů, „které je nezbytné pro plnění úkolu a výkon veřejné moci spravujícího orgánu stanovených jinými zákony za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech“, a proto je povinna při zpracování těchto osobních údajů postupovat podle § 25 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., který stanoví, že „pro účel nesouvisející s plněním úkolu uvedeného v § 24 odst. 1 lze osobní údaje zpracovávat, pouze pokud je k tomu spravující orgán oprávněn a tento účel není neslučitelný se stanoveným konkrétním účelem jejich zpracování“.
Zpracováním osobních údajů je podle ustanovení čl. 4 odst. 2 nařízení EU 2016/679 „jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení“. Poskytnutí osobních údajů na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. by bylo nepochybně zpřístupněním a šířením těchto údajů, tedy jejich zpracováním.
Povinný subjekt v této souvislosti konstatuje, že údaje, jichž se žadatel domáhá, pokud existují, byly shromážděny za účelem trestního řízení, a mimo tento účel by je mohl zpracovávat jedině v souladu s ustanovením čl. 6 odst. 1 nařízení EU 2016/679. Uvedené ustanovení praví, že zpracování osobních údajů je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z následujících podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:
„a) subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro jeden či více konkrétních účelů;
b) zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro provedení opatření přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů;
c) zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje;
d) zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby;
e) zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce;
f) zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě. První pododstavec písm. f) se netýká zpracování prováděného orgány veřejné moci při plnění jejich úkolů.“
Povinný subjekt posoudil předmětnou žádost o informace se zřetelem k výše uvedeným podmínkám zákonnosti zpracování osobních údajů a shledal, že nedisponuje souhlasem subjektu údajů se zpracováním jeho osobních údajů ve smyslu této žádosti a že žádná z dalších podmínek zákonnosti uvedených v čl. 6 odst. 1 nařízení EU 2016/679 na tuto žádost nedopadá. Dospěl proto k závěru, že není oprávněn zpracovávat osobní údaje tak, jak to vyplývá z předmětné žádosti o informace. Ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. f) nařízení EU 2016/679 ukládá správci osobních údajů povinnost zpracovávat tyto údaje způsobem, „který zajistí náležité zabezpečení osobních údajů, včetně jejich ochrany pomocí vhodných technických nebo organizačních opatření před neoprávněným či protiprávním zpracováním a před náhodnou ztrátou, zničením nebo poškozením („integrita a důvěrnost“)“.
V souvislosti s každou žádostí o předání osobních údajů je Policie České republiky povinna posuzovat, zda existuje právní titul pro jejich předání. V daném případě se žadatel domáhá poskytnutí osobních údajů na základě zákona č. 106/1999 Sb., to znamená, že uvádí tento zákon jako právní titul pro jejich poskytnutí. Sám zákon č. 106/1999 Sb. však v ustanovení § 8a odst. 1 přikazuje, aby v případě žádosti o poskytnutí osobních údajů povinný subjekt postupoval specificky, to jest podle nařízení EU 2016/679, respektive zákona č. 110/2019 Sb. Při posuzování předmětné žádosti o informace povinný subjekt shledal, že mu nejsou známy žádné důvody, jež by ho opravňovaly postupovat při zpracování požadovaných osobních údajů, pokud existují, podle jednotlivých ustanovení čl. 6 nařízení EU 2016/679, a zastává proto názor, že zpracování těchto osobních údajů ve smyslu předmětné žádosti o informace by nebylo slučitelné s původním účelem jejich shromáždění, tj. eventuálním trestním řízení. Z výše uvedené argumentace vyplývá, že nařízení EU 2016/679 ani zákon č. 110/2019 Sb. neopravňují povinný subjekt, který je zároveň správcem, respektive spravujícím orgánem požadovaných osobních údajů, existují-li, poskytnout tyto údaje žadateli. Pokud by tak povinný subjekt učinil, jednal by nejen v rozporu s uvedenými právními předpisy, ale také v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která ve svém čl. 10 stanoví: „Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“
Při posuzování předmětné žádosti o informace povinný subjekt přihlédl rovněž k ustanovení § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., které praví, že „povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení nebo bezpečnostních sborů, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob“. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 89/2012 Sb.“) „chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv“ a ochrany požívají zejména „jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy“. Podle § 86 téhož zákona „nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod“. Povinný subjekt žádný zákonný důvod k prolomení ochrany soukromí osoby XY, případně dalších osob v daném případě neshledal a dospěl k závěru, že poskytnutí informací požadovaných v předmětné žádosti by mohlo způsobit takový zásah do soukromí těchto osob, který by byl ve smyslu ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb. v rozporu s jejich oprávněnými zájmy. Podle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky „právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“.
Povinný subjekt zdůrazňuje, že shledává nepřípustným poskytnutí požadovaných informací i v tom případě, že proti konkrétně identifikovatelné fyzické osobě nikdy v minulosti nebyly činěny úkony trestního řízení, kterými by se zabýval některý organizačních článků KŘP-L. Pokud by totiž při vyřizování žádostí o informace týkajících se prováděných úkonů trestního řízení povinný subjekt požadované informace poskytoval v těch případech, kdy žádné úkony činěny nebyly, a v ostatních případech z výše uvedených důvodů tyto žádosti odmítal, samotné vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace by indikovalo existenci takových úkonů, a stalo by se tak fakticky poskytnutím informace způsobilé poškodit dotčenou osobu, respektive dotčené osoby.
Z výše uvedených důvodů povinný subjekt shledal omezení svobodného přístupu k informacím v daném případě plně odůvodněným opatřením k ochraně práv třetích osob, tj. osob předmětnou žádostí přímo nebo potenciálně dotčených, opatřením nezbytným k ochraně jejich soukromí, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Ministerstvu vnitra České republiky podáním u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje nám. Dr. E. Beneše č. 584/24, 460 32 Liberec.