Silvestr 68 v Mladé Boleslavi na sovětský způsob
Po podepsání tzv. dohody o dočasném pobytu sovětských vojsk 18. října 1968 vznikla Střední skupina sovětských vojsk v Československu, která zde „dočasně“ vydržela až do roku 1991. Již od samého počátku její přítomnost budila mezi občany nesouhlas a přinášela kromě neshod i nejrůznější incidenty. Jedním z míst, kde k tomu docházelo poměrně často, byla i Mladá Boleslav, kde sídlila 18. gardová motostřelecká divize a část jejích útvarů.
Poslední den roku 1968 večer proto požádal velitel tamní sovětské posádky zástupce okresního náčelníka VB mjr. Miroslava Rajtra a okresního prokurátora JUDr. Voxu, aby přišli na posádku (sovětské posádkové velitelství sídlilo v Železné ulici čp. 107 v budově, která předtím sloužila ČSLA k témuž účelu). Nejspíše velitel divize genmjr. A. I. Valavin jim pak řekl, že dostal pokyn kvůli konfliktům a „aktivizaci protispolečenských živlů v posledních dnech“, aby přijal nezbytná bezpečnostní opatření. V noci na 1. ledna 1969 proto zvýší počet sovětských vojáků hlídkujících po městě, a to i přes nesouhlas a upozornění obou zástupců čs. orgánů na možnost incidentů s opilými čs. občany. K tomu ostatně došlo už ve 20.30, když okolo sovětské hlídky před bývalou čs. posádkovou správou procházeli svob. Vratislav Bernard, jeho mladší bratr Jaroslav a František Bureš. Svobodník Bernard chtěl sovětskému vojínovi na stráži před budovou popřát k Novému roku, ale v tom okamžiku vyšla z budovy skupina Sovětů, obstoupila trojici a zatáhla ji dovnitř. Všichni tři byli následně dopraveni do kasáren 9. května (uváděny v ulici Na Celně) nedaleko Jičínské ulice a umístěni do cel. Svobodníka Bernarda Sověti propustili druhý den v 2.00 a zbývající dva si ponechali v izolaci.
Další konflikt následoval 1. ledna v 0.45 před restaurací Rozvoj na Jičínské ulici, kde se do konfliktu postupně dostalo několik čs. občanů a sovětských vojáků. Přitom sovětský voják bodl Jiřího Veise do ruky, takže musel být ošetřen v mladoboleslavské nemocnici, zatímco Jaroslav Vejr měl více štěstí a ránu do boku ztlumilo oblečení. Sověti jej však odvlekli do kasáren, kde ho zbili, takže i on skončil v nemocnici, kde mu ošetřili rozbitý nos.
V 3.35 šli kolem sovětské posádkové správy bratři Miroslav a Jiří Václavíkové. Prošli okolo hlídkujících sovětských vojáků, načež jimi byli dostiženi a osloveni. Bratři jim prý nerozuměli a chtěli pokračovat v cestě, ale vojáci je bezdůvodně napadli a Miroslava zbili. Krátce na to se zřejmě obětí stejných příslušníků Sovětské armády stali Jindřich Hovorka, Miroslav Křepelka a jistý Bednář. Hovorkovi a Křepelkovi se však útočícím vojákům podařilo utéct, zatímco Bednáře vojáci ztloukli a odvlekli do kasáren 9. května.
Okolo 4.00 se na severovýchodním okraji náměstí Míru před zaniklou restaurací U Hasmanů shromáždilo asi 50 sovětských vojáků. Podle hlášení VB „pod semknutým velením a vedením se samopaly s nasazenými bodáky“ zcela bezdůvodně zatýkali naše občany, kteří se přes náměstí vraceli do svých domovů. Přesněji, Sověti jim nejprve zastoupili cestu a podávali ruce s přáním Nového roku. Kdo nabízenou ruku nepřijal, toho se násilím snažili dostat do předem přistavených nákladních automobilů. Když začali bít Zdeňka Nezbedu, hlídka VB se ho pokusila chránit, ale zaútočili i na ni. Sebrali rtn. Františku Duškovi obušek, zbili ho s ním a chtěli zatknout. Krátce potom na místo přijela služebním vozem další dvoučlenná hlídka VB. Během dohadování se sovětským majorem se naštěstí Duškovi podařilo Sovětům utéct, ale střetům konec nebyl.
Sovětští vojáci mezitím pokračovali v zatýkání nezjištěného počtu čs. občanů a major vzkázal mjr. Rajtrovi, že v tomto prostoru budou rozmístěny sovětské tanky a obrněné vozy a že Sovětská armáda bude střílet. Rajtr se sice vypravil za majorovými nadřízenými a snažil se konflikt vyřešit smírně, ale byl sovětskými důstojníky okřiknut s tím, že Sovětská armáda udělá ve města pořádek sama a že budou bít a střílet i samotné příslušníky SNB! Přitom sovětský plukovník (velitel města?) hrozil vyhlášením tzv. velitelského času (omezení doby vycházení), k čemuž pochopitelně podle smlouvy o dočasném pobytu vojsk neměl žádné právo. Do Železné ulice k posádkovému velitelství potom přijely 3–4 obrněné transportéry a zatarasily cestu. Přibyvší sovětské posily se poté rozptýlily do ulice před transportéry a s pomocí samopalů s nasazenými bodáky bránily v průchodu občanům, kteří šli domů. Sovětské velení odmítlo zadržené občany propustit s tím, že případ bude řešit až během dne. Nakonec v 7.30 obrněné transportéry z ulic konečně odjely a okolo 10.00 Sověti propustili i posledních pět z celkem devíti zadržených čs. občanů (čtyři byli propuštěni ještě v noci).
Přestože sérii incidentů vyšetřovala naše vojenská prokuratura, nikdo ze sovětských vojáků nebyl hnán k odpovědnosti a případ musel být odložen.
PhDr. Daniel Povolný, Ph.D.
16.12.2024