Sadista František Pergl
Právě před 70 lety v prosinci 1953 Nejvyšší soud v Praze definitivně potvrdil Františku Perglovi jedenáctiletý trest odnětí svobody za sabotáž. Nejednalo se ale o žádného bojovníka za svobodu a demokracii, nýbrž o fanaticky zaslepeného komunistu.
Narodil se v roce 1893, vyučil se kupcem, pracoval jako úředník, v roce 1912 se dobrovolně přihlásil do rakousko-uherské armády. Po skončení 1. světové války a vzniku Československa se stal příslušníkem Československé armády. V roce 1931 zastával funkci správce plukovní věznice a byl poprvé vyšetřován, měl se dopustit fyzického násilí proti vězni. Byl podezřelý z „přečinu proti tělesné bezpečnosti“. Obvinění byl následně zproštěn, bylo uvěřeno jeho obhajobě, že se jen pokoušel vězni překazit útěk.
V březnu 1939 během vojenského přesunu do vnitrozemí neopatrně manipuloval s ostře nabitou služební zbraní a postřelil svého vojenského kolegu, který na následky zranění později zemřel. Byl uznán vinným ze spáchání přečinu proti bezpečnosti života a odsouzen k podmíněnému trestu.
V letech německé okupace Československa zastával František Pergl civilní zaměstnání. Zapojil se do protinacistického odboje a účastnil se osvobozovacích bojů v Praze. Ihned po válce vstoupil do Komunistické strany Československa a vrátil se do činné vojenské služby. Nejdříve byl přidělen k autorotě 5. oddělení hlavního štábu ministerstva národní obrany (dále jen „HŠ MNO“), v lednu 1949 se stal správcem vojenské věznice, podléhající výslechové skupině vojenského zpravodajství při 5. oddělení HŠ MNO. Vojenskou věznici z doby Rakouska-Uherska na Hradčanech zvanou „Domeček“ využívalo za druhé světové války gestapo. František Pergl na gestapáckou minulost budovy plně navázal a proměnil ji v jednu z nejstrašnějších mučíren komunistického Československa.
Na přelomu padesátých let tu byli vězněni generál Heliodor Píka, generál Karel Janoušek (jediný Čechoslovák s hodností leteckého maršála RAF), někteří hokejoví mistři světa ale i další stovky neprávem zatčených bývalých západních letců, hrdinů z východní fronty a odbojářů. Ti, kteří měli to štěstí, že přežili, vzpomínají na Pergla jako na zvrhlého sadistického šílence, který si vynucoval přiznání zcela nelidskými metodami za pomoci mučících nástrojů. Nelidské týrání probíhalo takřka nepřetržitě, tedy i v době mimo výslech.
Až v březnu 1951 byl František Pergl zadržen inspekčními orgány. Jeho metody byly nepřípustné i pro komunistický režim. Na základě mnoha svědeckých výpovědích vyšetřovaných vězňů byl obviněn ze spáchání trestného činu sabotáže. Ve vazbě se Pergl neúspěšně pokusil o sebevraždu. Na konci vyšetřováním bylo na základě zjištěných skutečností konstatováno, že po celou dobu svého působení v 5. oddělení HŠMNO tj. od ledna roku 1949 do svého zatčení v březnu 1951 „úmyslným neplněním a porušováním povinnosti vyplývajících z jeho služby jako správce vojenské věznice způsobil vážnou poruchu v činnosti Hlavní informační správy tím, že v úmyslu donutit vyšetřované k doznání, avšak aniž by věděl, zda podezření vůči nim je odůvodněné, soustavně jednak sám se dopouštěl na nich násilností a jednak vydával příkazy k týrání strážným a vytvořil z jemu svěřené věznice mučírnu, která snese srovnání s kriminály gestapa“.
Jak již bylo uvedeno, František Pergl byl odsouzen k 11 letům odnětí svobody. Po 6 letech výkonu trestu se v březnu 1957 dočkal podmínečného propuštění. Již v říjnu 1957 se stal evidovaným spolupracovníkem 1. zvláštního odboru Ministerstva vnitra. K jeho další činnosti již nebyly nalezeny žádné další relevantní údaje. Pracoval jako dělník v národním podniku Tesla Karlín. V roce 1962 zemřel.
Po sadistickém služebníkovi komunistického režimu zůstala hořká vzpomínka a spousta zla, utrpení a nespravedlnosti. Stejná pachuť jako po krutých padesátých letech v Československu.
Ing. Josef Mareš
13. 12. 2023