Policie České republiky – KŘP Libereckého kraje
Pracoval pro českou policii, nyní bude pracovat pro kolegy z Německa
KRAJ - Rozhovor s policistou, který pracoval na Odboru mezinárodních vztahů Krajského ředitelství policie v Liberci. Nyní o něj projevilo zájem vedení německé policie.
Od roku 1992 od září, tedy 22 let a kousek.
Na „mezinárodní vztahy“ jsem nastoupil v roce 2010, kdy vzniklo krajské ředitelství, ale až v prosinici. Hlavní náplní mé činnosti bylo udržování kontaktů prioritně s polskou policií (disponoval jsem polštinou), ale i s německou policií, vyřizoval jsem dožádání ze základních útvarů, kriminálek, ale někdy i celorepublikových útvarů, jako například národní protidrogové centrály, apod. Někdy to byla i dožádání z OSZ. Samozřejmostí bylo prohlubování spolupráce, tlumočení při různých příležitostech, apod.
Počet se odhadnout nedá, za tu dobu co jsem na „mezinárodních vztazích“ jich bylo v řádu stovek, ale jsou takové, které si pamatujete. Většinou to byly případy majetkového charakteru, ale i loupeže.
Příkladem by mohlo být objasnění cca 15 vloupání na Frýdlantsku, kde si naši kolegové s polskými napřed sami vyměnili informace a je to především jejich zásluha, ale následně ve spolupráci s naším pracovištěm se podařilo vrátit poškozeným jejich věci.
Další zajímavý případ byl kolem jedné skupiny pachatelů, která čítala zhruba 13 lidí a kradla jak u nás, tak v Polsku a Německu. V tomto případě jsme dělali takové prostředníky v komunikaci mezi Němci a Poláky a občas jsme poskytli i nějakou tu stopu, díky čemuž se hlavní z pachatelů v Polsku nakonec zavřel a bude to asi na dlouho, protože se mu jen v Německu podařilo dokázat asi 37 případů vloupání a jiných majetkových skutků. Díky naší dobré spolupráci s polskou stranou se podařilo také vrátit poškozeným různé věci, tou nejdražší byl asi traktor odcizený v Krásném Lese, pak také hasičské auto dobrovolných hasičů z Frýdlantu.
Odcházím po 22 letech a pár měsících. Dostal jsem nabídku, která se neodmítá. Byl jsem postupně několikrát osloven německým ředitelem z Görlitz, zda bych u nich nechtěl zkusit pracovat jako civilní zaměstnanec určený pro styk s českou policií. Po poslední nabídce z jeho strany, která přišla v březnu loňského roku, jsem se dojel osobně zeptat, jak vážně to myslí. Po této návštěvě v Görlitz jsem se definitivně rozhodl, že to zkusím.
Vzhledem k tomu, že práce, kterou budu vykonávat v Německu by měla být v podstatě stejná jako práce na "mezinárodního vztazích" v Liberci, tak s kolegy z libereckého krajského ředitelství zůstanu v kontaktu. A to jak po pracovní stránce, tak i soukromě. U policie jsem strávil třetinu života, takže ze spousty kolegů a spolupracovníků se staly přátelé.
Rozhovor s Jiřím Tafičukem připravila vedoucí oddělení tisku a prevence mjr. Bc. Vlasta Suchánková.