Podíl prokurátora JUDr. Josefa Urválka na justiční vraždě čtyř odsouzených v roce 1950 prokázán, trestní stíhání nepřípustné
Vrchní komisař Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV vydal v lednu 2026 usnesení, kterým ukončil prověřování věci podezření ze spáchání zločinu vraždy bývalým prokurátorem Státní prokuratury v Praze JUDr. Josefem Urválkem.
Podezřelý se v roce 1950 podílel na zastupování obžaloby v hlavním líčení před Státním soudem v Praze v trestní věci proti tzv. „Direktoriu československého odboje“. Z provedeného prověřování vyplynulo, že si byl vědom skutečnosti, že o vině a trestu obžalovaných bylo rozhodnuto již předem a nezávisle na průběhu soudního řízení mimosoudními orgány tehdejšího režimu. Samotné hlavní líčení tak mělo pouze vytvořit zdání zákonnosti procesu, jehož skutečným cílem byla fyzická likvidace obžalovaných.
Na základě takto vedeného řízení byli poškození Jan Buchal, JUDr. Milada Horáková, Záviš Kalandra a JUDr. Oldřich Pecl dne 8. června 1950 odsouzeni k trestu smrti a následně popraveni na nádvoří pankrácké věznice.
Zdroj: Trestní spis ÚDV SKPV
Ilustrační foto popravčího prkna
Zdroj: Trestní spis ÚDV SKPV
Prověřování případu bylo mimořádně náročné s ohledem na značný časový odstup od jeho spáchání, omezenou dostupnost rozsáhlých archivních materiálů a úmrtí většiny přímých aktérů i svědků. Vyšetřovatelé byli nuceni rekonstruovat skutkový děj především z dochovaných spisových materiálů, archivních dokumentů a nepřímých důkazů. Právní posouzení věci si současně vyžádalo aplikaci historické trestněprávní úpravy, konkrétně zákona č. 117/1852 ř. z., trestního zákona o zločinech, přečinech a přestupcích, účinného v době spáchání skutku.
Navzdory těmto obtížím se podařilo shromáždit dostatečné množství ucelených důkazů svědčících o tom, že JUDr. Josef Urválek se na nezákonném odsouzení a následné popravě poškozených podílel vědomě a aktivně, a to ve formě nepřímé účasti. Vyšetřovatel proto dospěl k závěru, že jeho jednání naplňovalo znaky zločinu vraždy podle § 134 citovaného zákona.
Vzhledem k tomu, že podezřelý mezitím zemřel, byla věc podle § 159a odst. 2 trestního řádu odložena z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání.
Konstatování trestní odpovědnosti této osoby představuje významný akt historické a právní spravedlnosti. Přestože trestní stíhání již nebylo možné vést, rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jednoznačně pojmenovává individuální odpovědnost za vědomé zneužití státní moci a za podíl na nezákonné likvidaci odpůrců komunistického režimu.
Popravčí místo ve dvoře pankrácké věznice, užívané k výkonu trestu smrti v letech 1947-1954, lokalita objevena při stavebně-historickém průzkumu v roce 1992. Zdroj: Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR
Základy a spodní část konstrukce šibenice na dvoře pankrácké věznice, součást popraviště provozovaného v letech 1947-1954.
Zdroj: Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR
Současná pietní úprava místa bývalého popraviště ve Vazební věznici Praha-Pankrác, kde byly v letech 1947-1954 vykonávány rozsudky smrti oběšením. Zdroj: Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR
kpt. Bc. Iveta Kořínková
vrchní komisař