Otázkové protokoly – účinná zbraň StB
Vynucené přiznání pod tlakem
Po únorovém komunistickém převratu v únoru 1948 docházelo v našem státě k masivnímu porušování tehdy platných zákonů. Hlavním vykonavatelem komunistické zvůle byla bezesporu Státní bezpečnost. Od roku 1949 na území Československa působili navíc ve státně důležitých odvětvích sovětští poradci. Měli velký vliv i na práci vyšetřovatelů StB a obecně na celou činnost Státní bezpečnosti.
Sovětští soudruzi stáli i u zrodu nového systému psaní protokolů. Protokol nebyl sepisován ihned během výslechu, ale až po něm v nepřítomnosti vyšetřovaného na základě poznámek učiněných vyšetřovatelem v průběhu výslechu. Dodatečně sepsaný protokol - tzv. svodka byla předložena vyšším náčelníkům StB, kteří ve většině případů zostřovali politické formulace a vypouštěli věci, které mohly svědčit ve prospěch obviněného. Vznikl vlastně nový protokol, který byl předán zpět vyslýchajícímu vyšetřovateli. Jeho úkolem bylo vyšetřovaného přinutit k podepsání protokolu. Následně byl vypracován nový tzv. otázkový protokol sestávající se z otázek a předem naspaných odpovědí, pochopitelně opět bez přítomnosti obviněného. Ten byl přinucen se odpovědi naučit zpaměti a zopakovat je pak v řízení před soudem.
Před soudním řízením se vězeňský režim vždy uvolňoval v podobě dostatku spánku a jídla, aby vězeň před soudem vypadal pokud možno zdravě a odpočatě.
Soudní líčení bylo pak pouhou inscenací podle předem připraveného scénáře. K aktivní účasti na tomto představení byla potřeba vyslýchané osoby přinutit.
Političtí vězni vystaveni nekončícímu útlaku ze strany StB. Ať už se jednalo o fyzické mučení či mučení psychické. V mnohých případech ti, co si na počátku vyšetřování byli zcela jisti svou nevinou, postupem času pod hrozbou dalšího fyzického a psychického nátlaku přijali roli pachatele. Přijali vysvětlení té „správné pravdivé reality“ od vyšetřovatelů, kterým se zcela podřídili. V rámci otázkových protokolů se nazpaměť, slovo od slova, naučili předem připravené odpovědi, které pak zpravidla bezchybně opakovali při soudním řízení.
Až v roce 1953 po smrti Stalina a Gottwalda došlo ve společnosti přeci jen k určitému rozvolnění. Nejdříve pochopitelně v SSSR, kde se země pozvolna vzpamatovávala z éry stalinismu a začalo se mluvit o hrozivých důsledcích stalinské diktatury. Díky tomu i u nás došlo k částečné sebereflexi Komunistické strany Československa. Nejednalo se o žádný radikální řez, většina vyšetřovatelů StB ve svých funkcích zůstala. Přesto několik z nich stanulo před soudem a bylo odsouzeno k několikaletým trestům. Pár dalších bylo zbaveno svých funkcí a muselo z rezortu vnitra odejít. Jednalo se ale jen o špičku ledovce.
A StB fungovala dál. Až do 31. ledna 1990…
Ing. Bc. Josef Mareš
15. 4. 2025