pplk. JUDr. Karel Koubík:
Český národ je koumavý, takže si vždy něco doma vyráběl a vždy vyrábět bude. Je pravda, že od roku 1990, kdy se sem prostředky zábavní pyrotechniky začaly dovážet, se setkáváme s mnohem menším počtem samovýroby a také se velmi snížil počet zneužívání vojenských imitačních prostředků, ale na druhou stranu se ve velké míře setkáváme s tím, že si lidé nakoupí originální výrobky, které se pak doma snaží různě „vylepšovat“. A jelikož se jim to občas nepovede, dochází kolem Silvestra na celém území republiky k velkému množství úrazů. Ovšem nutno dodat, že úrazy bývají mnohem lehčí než při zneužívání vojenských imitačních prostředků, jde hlavně o popáleniny a různé tržné rány, ale k úmrtím dochází jen velmi zřídka.

Takže úprava nakoupené pyrotechniky je nejčastější příčinou úrazů?

pplk. JUDr. Karel Koubík:
Příčiny úrazů můžeme rozdělit do tří skupin. První kategorií jsou úrazy zaviněné domácím upravováním sériově vyráběných prostředků, které pak dělají něco jiného, než by dělat měly, další úrazy souvisejí s používáním těchto prostředků v rozporu s návodem k použití, což je většinou zapříčiněno velkou spotřebou alkoholu při silvestrovských oslavách. Třetím nejčastějším důvodem úrazů bývá používání neschválených výrobků, které jsou k nám dováženy zejména z asijských států, ale i z okolních zemí, např. z Polska.

Jak zákazníci odliší certifikované výrobky od těch neodzkoušených asijských?

pplk. JUDr. Karel Koubík:
Každý pyrotechnický výrobek, který je oficiálně dovezen do republiky, musí být odzkoušen českou státní zkušebnou zbraní a munice, která ho schválí, nebo neschválí. V případě, že jej schválí, dostane produkt certifikační protokol. Výrobky pak musí být řádně označeny, a to buď znakem českého zkušebního úřadu, což je ovál se lvíčkem uvnitř, anebo od letošního roku se může používat i značka Evropské unie. Toto označení je prvním a základním prvkem, díky kterému poznáte, že výrobek prošel státní zkušebnou. Každý takový prostředek musí být dále opatřený českým návodem k použití, kde musí být uvedeno mimo jiné i co dělat v případě, kdy výrobek selže, a jaká je jeho doba záruky. Při koupi by si měl zákazník dát pozor i na to, zda zboží není nějak mechanicky poškozeno.

Pokud všechno tohle námi zakoupený produkt splňuje, máme záruku, že je bezpečný?

pplk. JUDr. Karel Koubík:
No, všechny tyto formální znaky může výrobek mít, přesto nemusíme mít vyhráno. Vietnamští překupníci jsou totiž šikovní a umí příslušná označení dobře napodobit. Doporučujeme proto nekupovat prostředky zábavní pyrotechniky na tržnicích, ale u renomovaných prodejců.

Tak to jsou rady pro příští silvestrovskou oslavu, ale nyní k tématu, které je aktuální celoročně, a tím je válečná munice rozesetá na našem území. Co vše můžeme například při houbaření v lese najít?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Země na našem území skrývá velké množství munice, která pochází většinou z období druhé světové války, ale můžeme najít i munici z první světové války nebo poválečného období. Proto by měl pyrotechnik - muničář znát munici zhruba od roku 1810, kdy začala vycházet konstrukce munice v takové podobě, v jaké ji známe dnes, až po současnost, což je ovšem takové množství druhů, že než by se člověk všechny doučil, už by nevěděl, co se učil na začátku.

Máte tedy nějaký zdroj informací, kam můžete v případě potřeby nahlédnout?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Máme. Každý pyrotechnik si vytváří svou vlastní databázi, kde si sjednocuje všechny druhy munice, které zná, a kam se může podívat, kdyby něco zapomněl. Když budu mluvit za sebe, nosím s sebou stále externí disk, kde mám munici systematicky rozdělenou do složek. Když pak něco najdu, se znalostmi, co mám, už zhruba tuším, jestli se jedná o německou, nebo třeba ruskou munici, případně zjistím, že jde o něco extra, co si musím dohledat.

Je možné, že když je munice dlouho v zemi, ztratí veškerá označení a vám nezbývá moc indicií k jejímu zařazení?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Tak to je v 90 % případů. Většinou, když se něco najde v zemi, tak první, co vidíte, je velká hrouda bahna. Dřív, než s ní ale začneme cokoliv dělat, musíme zjistit, jestli v blízkosti nejsou obydlí, inženýrské sítě, optický kabel, plynovod, ropovod atd. - v tom spolupracujeme s ostatními složkami integrovaného záchranného systému. Teprve když vše zajistíme a uzavřeme oblast, začínáme s nálezem pracovat. V tuto chvíli je jakákoliv manipulace s municí nebezpečná, protože zatím můžeme jen tušit, co se skrývá pod nánosem hlíny a v jakém stavu jsou zapalovače, trhavina a případné iniciátory.

Používáte při takových akcích nějaké ochranné pomůcky?

kpt.Ing. Karel Koubík:
Nepoužíváme. Válečná munice byla určena k tomu, aby ničila tanky či opevnění, a neexistuje prostředek, který by pyrotechnika proti tak silnému výbuchu ochránil. Takže my si nebereme ani pyrotechnické ochranné obleky, které se používají u nástražných systémů, protože jsou těžké, špatně se v nich pracuje a stejně, když vybuchne dělostřelecký granát, byť 10 m od vás, máte jen hodně malou šanci na přežití.

Vrátila bych se k nalezené munici. Máte před sebou tedy „cosi“ obalené bahnem a co dál?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Postupně munici očišťujeme a na základě svých znalostí a informací, které máme k dispozici, se snažíme v první fázi dobrat k tomu, zda se vůbec jedná o munici, a dále pak ve fázi druhé se snažíme přesně ji identifikovat. Ideálním výsledkem pak je to, že určíme typ munice, rok výroby a případně polohu zapalovače, a na základě toho si vyhodnotíme, zda ji můžeme převézt, nebo jestli ji budeme muset zničit na místě, což se stává zhruba v 10 % případů.

Jak často jste při svých zásazích nuceni evakuovat obyvatele?

kpt. Ing. Karel Koubík:
To se děje při každém zásahu a jedná se většinou o uzavření a evakuaci okruhu 500 až 1000 m.

Jak lidé obvykle na evakuaci reagují?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Musím říct, že v České republice je to hrozný problém. Jinde ve světě, když se zařve „je tu bomba“, lidé utíkají pryč, ale u nás je to přesně opačně. Většina lidí se jde podívat. Při malých zásazích se to ještě dá zvládnout, horší je to s velkými zásahy, jako když se např. najde ve městě letecká puma.

I takovou máte zkušenost?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Ano. Byl jsem povolán k nálezu letecké pumy neznámého původu, která byla objevena v Liberci u velkého nákupního centra, v jehož blízkosti se nachází také hlavní autobusové nádraží a dálnice. Když najdete leteckou pumu v takovém místě, je to vždycky problém. Jen uzavřít dálnici je značně komplikované. A to už nemluvím o uzavření poloviny města. A aby toho nebylo málo, vše nám ještě komplikují zvědaví lidé a hlavně novináři, kteří se vždy vynoří na tom nejméně vhodném místě, jako by si vůbec neuvědomovali hrozící riziko.

Asi důvěřují vašim schopnostem.

kpt. Ing. Karel Koubík:
To nemá s důvěrou co dělat. My jsme ti první ohrožení, je to naše práce a děláme ji rádi a se zápalem, ale vždy se chováme tak, abychom chránili nejen sebe, ale i ostatní a vždy pracujeme s vědomím, že jsme na místě sami, a tomu podřizujeme veškeré naše jednání a postupy. A toto nám mohou velice zkomplikovat „neočekávaní“ lidé, kteří se nám na místě nenadále vyskytnou, a my o nich buď nevíme, nebo jejich přítomnost zjistíme na poslední chvíli. Náš prvotní úkol je ochránit životy a zdraví lidí a tito „nepolepšitelní“ nám náš úkol nepředstavitelně ztěžují a svým nezodpovědným chování ohrožují nejen sebe, ale i nás. Např. v Liberci se navíc jednalo o obzvlášť ošemetnou záležitost, jelikož jsem měl podle tvaru podezření na leteckou pumu angloamerické výroby, což se bohudík nakonec nepotvrdilo.

Proč bohudík?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Protože tato puma je zákeřná tím, že může mít časový zapalovač, který může být nastaven na zpoždění od jedné hodiny do 144 hodin. A jelikož pumu objevil bagrista, kterému při bagrování spadla ze lžíce z výšky asi jeden a půl metru, mohlo při jejím pádu dojít k iniciaci a spuštění zpoždění.

Jak dlouho po pádu pumy z radlice jste dorazili na místo?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Dorazili jsme asi za 35 minut, takže 25 minut před prvním možným výbuchem. Zburcoval jsem celý záchranný systém a evakuaci jsme provedli za půl hodiny, což bylo 5 minut po první možné iniciaci.

Kdyby se skutečně jednalo o pumu angloamerické výroby, co bychom si mohli představit, že by provedla?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Jelikož byla u obchodního centra, které bylo plné lidí, došlo by v okruhu 500 metrů k citelným ztrátám na zdraví a životech. Vzhledem k tomu, že byla na otevřené ploše, mohli bychom očekávat, že rozlet střepin a vyvrhnuté zeminy včetně kamenů by byl přibližně do vzdálenosti jednoho kilometru až kilometru a půl, přičemž je nutné si uvědomit, že nejen letící střepina, ale i letící kámen dokáže zabít. Dá se tedy říct, že ohrožení by bylo veliké.

Za jak dlouho jste zjistili, o jaký typ pumy se jedná?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Asi hodinu po nahlášení nálezu bylo jisté, že se jedná o méně nebezpečnou, ale samozřejmě také nebezpečnou leteckou pumu sovětské výroby, která má „jenom“ nárazový zapalovač bez zpoždění. Jedná se tedy o nárazový zapalovač, který už není spojen s žádnou časovou prodlevou, takže v momentě, kdy jsme tohle zjistili, jsme věděli, že máme vyhráno a že s pumou můžeme začít manipulovat. Naložili jsme ji tedy na nákladní vozidlo a v pískovém loži jsme ji odvezli do Ralska na naši stálou trhací jámu.

pplk. JUDr. Karel Koubík:
K tomu bych ještě dodal, že pokud převážíme munici, a to zejména letecké pumy, k likvidaci, snažíme se ji převážet co nejkratší možnou dobu po co možná nejkratší trase. Proto kromě naší trhací jámy, která je ve vlastnictví Policie ČR, máme také uzavřené smlouvy s armádou a munici v případě potřeby likvidujeme u nich ve vojenských prostorech, např. v Jincích, na Libavě nebo v Boleticích.

Máte k převozu munice nějaké speciální vozidlo?

pplk. JUDr. Karel Koubík:
Na nástražné výbušné systémy existuje speciální vozidlo, ale muniční prostředky jsou natolik silné, že by výbuch žádné vozidlo nevydrželo. Munice se tedy vozí normálně na nákladním vozidle v pískovém loži. Převážíme však pouze munici, o které bezpečně víme, že je schopna transportu.

Nemá člověk přesto i tak trošku šimrání v žaludku, když si veze za sebou na korbě leteckou pumu?

pplk. JUDr. Karel Koubík:
Šimrání v žaludku každopádně máte, to k pyrotechnické práci patří. Vy ale věříte ve své znalosti a schopnosti. Každopádně ale je to stále jenom technika. Když jsem dělal v roce 1982 pyropapíry, učil nás tam takový starý fronťák a ten říkal: „Do granátu a do ženský nevidíš.“

Zajímavé srovnání...
Každopádně, máte radost, když likvidujete munici a pořádně to bouchne?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Každý pyrotechnik to dělá mimo jiné i kvůli radosti z toho, že to bouchne.(smích) Jinak na trhací jámě, kde se ničí munice, se pyrotechnici nejvíce učí, protože tam mají dost klidu na to, aby si mohli zkoušet nové věci, nebo procvičit ty, které ještě nemají dostatečně zaběhnuté.

Takže je to taková pyrotechnická laboratoř?

kpt. Ing. Karel Koubík:
Dalo by se to tak říct.

Takže syn si užil adrenalinu s leteckou pumou v Liberci, vám prý ale jiná letecká puma také řádně zvýšila tep. Povyprávíte?

pplk. JUDr. Karel Koubík:
Při likvidaci objektu bývalého ČKD bagrista vyhrábl něco velkého, a když jsem přijel na místo a předmět očistil, s hrůzou jsem zjistil, že se jedná o tisícilibrovou americkou leteckou pumu z druhé světové války z období, kdy byly prováděny spojenecké nálety na Prahu.

Zjistil jste to jen s hrůzou, nebo jako správný nadšenec i s potěšením?

pplk. JUDr. Karel Koubík:
Řeknu vám, že s hrůzou. Bylo to v listopadu a já měl hrozně málo času, protože už se začalo stmívat a navíc jsem tak velkou leteckou pumu nikdy pod rukama neměl. Nejhorší ale bylo, že jsem asi po hodině práce zjistil, že puma měla časový zapalovač, a protože bagrista do ní při nálezu hrábl, nevěděl jsem do poslední chvíle, co se bude dít. Zapalovač byl navíc tak degradovaný, že nešel zvenku chytit, abych ho mohl případně vyšroubovat, takže jsem celou dobu pracoval pod tlakem, že mi může utíkat čas...