Žadatel požaoval informace objasňující „statut a právní význam záznamů z EKV v rámci Policie ČR“. Konkrétně se ptal:  

„1. Je systém elektronické kontroly vstupů (EKV), používaný u Policie České republiky, oficiálně považován za evidenci docházky příslušníků Policie ČR?
2. Existuje metodický pokyn, vnitřní akt řízení nebo jiný interní předpis Ministerstva vnitra nebo Policejního prezidia, který stanoví právní význam výstupů z EKV v rámci řízení o služebním poměru, kontrolní činnosti či případně v trestněprávní oblasti?
3. Je absence záznamu v EKV Policie ČR oficiálně vykládána jako důkaz nepřítomnosti příslušníka na pracovišti nebo ve službě?“

Dále uvedl: „Výstupy z EKV jsou v jednotlivých případech využívány jako podpůrný důkazní prostředek pro posuzování přítomnosti ve službě či nároku na služební příjem. Vzhledem k tomu, že systém EKV nebyl konstruován jako docházkový a nemusí odrážet skutečný výkon služby, žádám o sdělení, zda Policie ČR nebo Ministerstvo vnitra EKV oficiálně považuje za relevantní důkaz o přítomnosti příslušníka na pracovišti.“


Policie České republiky konstatovala, že informace požadované v bodech č. 1. a 3. předmětné žádosti a jejím dodatku označeném jako „Odůvodnění“ nejsou informacemi ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Ustanovení § 3 odst. 3 tohoto právního předpisu stanoví, že „informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního“. Informace požadované v bodech č. 1. a 3. předmětné žádosti o informace a v jejím dodatku označeném jako „Odůvodnění“ neodpovídají citované definici. Žadatel se domáhá výkladu právních předpisů a interních aktů řízení Ministerstva vnitra České republiky a Policie České republiky ohledně využití údajů evidovaných systémem elektronické kontroly vstupu, který je užíván při zajišťování bezpečnostní ochrany areálů Policie České republiky, v souvislosti s řízením ve věcech služebního poměru příslušníků Policie České republiky. Zákon č. 106/1999 Sb. však takovou povinnost povinnému subjektu neukládá. Ustanovení § 2 odst. 4 tohoto zákona praví, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 106/1999 Sb. a kterým bylo ustanovení § 2 odst. 4 do tohoto zákona vtěleno (sněmovní tisk č. 991 IV. volebního období Poslanecké sněmovny) uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvlášť časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu.“

K bodu č. 2 předmětné žádosti povinný subjekt poskytuje žadateli následující informace:


K provozování systémů elektronické kontroly vstupu (dále jen „systém EKV“) v resortu Ministerstva vnitra České republiky se vztahuje nařízení Ministerstva vnitra a služební předpis státního tajemníka v Ministerstvu vnitra č. 18/2019, kterým se upravuje bezpečnostní ochrana areálů, především čl. 20 tohoto interního aktu řízení, a dále pokyn ředitele bezpečnostního odboru Ministerstva vnitra České republiky č. 12/2019, k provádění bezpečnostní ochrany areálů, konkrétně část I. přílohy č. 1 tohoto interního aktu řízení. Oba tyto interní akty řízení se však zabývají provozem systému EKV především z hlediska zpracování osobních údajů při zajišťování bezpečnostní ochrany areálů Ministerstva vnitra České republiky a Policie České republiky a nijak neupravují využití těchto údajů evidovaných systémem EKV v řízení ve věcech služebního poměru nebo v jiném řízení. Ustanovení čl. 19 odst. 1 písm. g) výše uvedeného nařízení Ministerstva vnitra a služebního předpisu státního tajemníka v Ministerstvu vnitra řadí systémy EKV mezi technické prostředky „sloužící k elektronickému prokazování oprávněnosti vstupu a totožnosti osob, případně k vedení elektronické knihy návštěv“ a čl. 20 odst. 3 téhož nařízení stanoví s odkazem na ustanovení § 24 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, že „lokální systém EKV se instaluje v areálu, ve kterém je zřízen objekt, zabezpečená oblast nebo jednací oblast, a v areálu, kde je potřeba řídit, regulovat nebo kontrolovat vstup do areálu nebo jeho částí“.       

  
V působnosti Policie České republiky se provozováním systémů EKV zabývá pokyn policejního prezidenta č. 145/2023, o zpracování osobních údajů v rámci bezpečnostní ochrany areálů. Ve svém čl. 3 písm. d) bod 2. tento interní akt řízení řadí systémy EKV mezi bezpečnostní a zabezpečovací systémy při zajišťování bezpečnostní ochrany areálů Policie České republiky. Tento interní akt řízení opět upravuje provozování systémů EKV především z hlediska zpracování osobních údajů, tj. stanoví postup Policie České republiky v oblasti zpracování osobních údajů v systémech EKV, a nijak nestanoví využití těchto údajů v řízení ve věcech služebního poměru nebo v jiném řízení.

Mimo režim zákona č. 106/1999 Sb. bylo žadateli poskytnuto následující sdělení:
Systémy EKV slouží v rámci zajišťování bezpečnostní ochrany areálů Policie České republiky k nastavení oprávnění vstupu konkrétních osob do těchto areálů a umožňují udržovat přehled o osobách, které se v těchto areálech nacházejí, a o jejich pohybu v nich. Z výše uvedených interních aktů řízení je zřejmé, že systémy EKV nejsou primárně zřízeny k evidenci docházky příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky na pracoviště při výkonu služby, respektive zaměstnání. Vzhledem k tomu, že tyto systémy evidují datum a čas vstupu konkrétní osoby do areálu, stejně jako datum a čas výstupu této osoby z něj, je zjevně možné využít je jako podpůrný prostředek k evidenci docházky na pracoviště a použít údaje obsažené v evidenci vytvořené těmito systémy jako jeden z důkazů svědčících o přítomnosti či nepřítomnosti konkrétní osoby v areálu v konkrétním datu a konkrétním časovém intervalu, pokud do areálu nelze vstoupit jinak než za použití systému EKV a pokud v konkrétním datu a konkrétním časovém intervalu byl tento systém plně funkční. Váha takového důkazu bude ovšem vždy záviset na okolnostech konkrétního případu.                         

PhDr. Jiří Vokuš, 25. září 2025