Charvátek Josef
Narozen 2. 2. 1932, odsouzen Státním soudem v Praze dne 27. 9. 1951 č. j.: 10 Ts I29/51 pro trestný čin velezrady a vyzvědačství k 16 letům odnětí svobody. Poslední část svého trestu si odpykával v NTP-Bytíz na Příbramsku, odkud dne 19. 11. 1954 společně s Adolfem Petrovským, Jiřím Nyčkalem a Františkem Kampim uprchli. K útěku použili nákladního automobilu a tímto překonali všechna ženijně technická zabezpečení.
Skupina útěkářů se rozdělila a Charvátek postupoval společně s Nýčkalem, o čem svědčí např. to, že dne 30. 11. 1954 v Mladé Boleslavi společně ozbrojeni vnikli do prodejny Pramen a pod pohrůžkou zastřelení spoutali vedoucího prodejny a odcizili mu částku 5000 Kčs. O necelý týden později tím samým způsobem vnikli do prodejny Pramen v Táboře, spoutali vedoucí prodejny, odcizili jí hotovost ve výši 4300 Kč a čokoládové výrobky v ceně 1983 Kčs.
Operativní cestou bylo 16. 5. 1955 zjištěno, že Michal Charvátek (bratr Josefa – pozn. autora) se stýká s osobami, které uprchli z výkonu trestu. Byl proto druhý den zatčen a předveden k výslechu. Po delším zapírání přiznal, že obstarával jídlo svému bratru Josefovi a ještě dalšímu muži jménem Jirka Nýčkalo. Věděl od nich, že uprchli z vězení. Během výslechu oznámil jména dalších osob, které byly s útěkáři ve spojení (manželka, sestra, dokonce prozradil i svoji milenku s dcerou). Všechny uvedené osoby byly předvedeny k výslechu, při němž doznaly, že uvedeným útěkářům od 8. 4. 1955 do 12. 4. 1955 pomáhaly. Během výslechů bylo zjištěno (není zcela jasné od koho), že útěkáři přijedou do Českých Budějovic dne 17. 5. 1955. Byly tedy zostřeny kontroly na nádraží a silnicích, též byla zavedena kontrola všech telegramů Praha – České Budějovice a naopak.
Dne 17. 5. 1955 kolem 16.45 hod. vešel neznámý mladík do domu Erhartové (milenka Michala Charvátka), po chvilce z něj vyšel. Jelikož se zčásti ztotožňoval s fotografií útěkáře Charvátka, bylo přikročeno k jeho sledování. Na vhodném místě byl perlustrován a byl vyznán, poblíž nádraží (cca 50 m od křižovatky U Karla IV.), aby orgány následoval do služebního vozu. Charvátek uhodil pěstí příslušníka Brejchu a dal se na útěk. „Tímto napadnutím orgána uvedeným mužem, byli orgánové utvrzeni, že se jedná o nebezpečného zločince Charvátka, a vzhledem k tomu, že nemohli užít jiných prostředků k jeho zadržení, bylo přikročeno po výzvě, aby se zastavil, k použití zbraně.“ Jan Brejcha vystřelil dvě rány a Karel Vančura jednu ránu (Alois Houska nestřílel). Po výstřelech klesl Charvátek k zemi a byl ihned služebním vozem převezen do nemocnice, kde byl ošetřen, avšak po 15 minutách zemřel. Při osobní prohlídce byla u Charvátka nalezena pistole ráže 7,65 Mauser s plným zásobníkem připravena ke střelbě.
Tělo Josefa Charvátka bylo 26. 5. 1955 pohřbeno na Ústředním českobudějovickém hřbitově do společného hrobu mezi kašnou a hrobkou rodiny Dlouhých.
V roce 1992 podala Konfederace politických vězňů pobočka č. 07 podnět na Vyšší vojenskou prokuraturu do Tábora k zahájení trestného stíhání pro trestný čin vraždy a současně zaslala otevřený dopis o celé události Českému deníku. Celou kauzou se zabýval i Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a nezbývá nic jiného, ať se nám to líbí nebo ne, než souhlasit se závěrem vyšetřovatele, že se nejedná o trestný čin, neboť bylo postupováno dle tehdy platných zákonů, směrnic a nařízení.
PhDr. František Bártík
21.11.2024