Bohumil Doubek – odstrašující příklad vyšetřovatele StB 50. let
Příběh vedoucího vyšetřovatele StB, který stál za vykonstruovaným procesem s Rudolfem Slánským – a jehož kariéra postavená na násilí a bezpráví se stala symbolem justice zcela podřízené politické moci.
Na počátku padesátých let si Sovětský svaz ve svých nově vznikajících komunistických satelitech upevňoval svou politickou moc pomocí vykonstruovaných politických procesů. Z tohoto důvodu byli do Československa vysláni sovětští političtí poradci. Ti úkolovali Státní bezpečnost (StB) při hledání skrytých nepřátel uvnitř strany. Výsledkem jejich činnosti byl pak mimo jiné i proces s předem vytipovanými čelními představiteli strany a státu v čele s tehdejším druhým mužem v hierarchii strany Rudolfem Slánským.
Vedoucím vyšetřovatelem případu byl ustanoven Bohumil Doubek, jeden z nejkrutějších a nejsadističtějších vyšetřovatelů StB, který zapříčinil smrt desítek nevinných lidí. Bohumil Doubek se narodil 14. října 1919 v Praze, maturoval na reálném gymnáziu. Studium na lékařské fakultě Univerzity Karlovy nedokončil, protože nacisté zavřeli vysoké školy. Pracoval tedy jako pomocný dělník a úředník. Po osvobození v květnu 1945 vstoupil do KSČ a tím započal svoji politickou kariéru. Na sekretariátu KSČ pracoval jako účetní, poté byl vedoucím revizního oddělení a nakonec se stal tajemníkem. V roce 1949 byl zakládajícím členem speciální skupiny odhalující skryté nepřátele uvnitř strany. Na začátku roku 1950 byl jako „stranická posila“ vyslán na velitelství StB. Už v březnu 1950 v pouhých třiceti letech a bez jakýkoliv zkušeností stanul v čele nově vytvořeného vyšetřovacího týmu StB, který měl s pomocí sovětských poradců připravit velký politický proces s nepřáteli uvnitř komunistické strany.
Obrázek: Bohumil Doubek , zdroj: iBadatelna.cz / Centrum pro dokumentaci totalitních režimů (CDTR)
Doubkův tým předem vytipované skryté nepřátele strany za použití hrubého fyzického a psychického násilí donutil k doznání. „Hlavní linií vyšetřování bylo přimět vyšetřovance k doznání za každou cenu, i když v převážné většině případů jsme nedostali od operativy vůbec žádný materiál nebo materiál naprosto nehodnotný. Když jsem se proti tomu bránil, bylo mně sovětskými poradci zdůrazňováno, že nejlepším materiálem je vyšetřovanec a že je jen třeba si s ním vědět rady,“ obhajoval svoji činnost později Bohumil Doubek.
Proces vykonstruovaný Doubkovým týmem dospěl ke svému cíli v listopadu 1952. Jedenáct vysokých funkcionářů strany bylo popraveno, tři „šťastnější“ odešli od soudu s doživotními tresty. Po skončení procesu Bohumil Doubek obdržel Řád republiky, byl mimořádně povýšen do hodnosti podplukovníka a dostal odměnu 30.000 Kčs (tehdejší průměrná mzda nepřesahovala 1 tisíc korun).
Krátce poté se pokusil ze služeb Ministerstva národní bezpečnosti odejít. Narazil na nesouhlas sovětských poradců i nadřízených. Začal mít problémy s alkoholem a zanedbával práci svěřeného úseku, takže nakonec v říjnu1954 přeci jen nakonec odešel do civilu. Oficiálně na vlastní žádost kvůli zdravotním problémům.
Po smrti Stalina a Gottwalda docházelo postoupně k zpětné revizi politických procesů. V červnu 1955 byl Bohumil Doubek zatčen. Po zadržení se Doubek spontánně přiznal k používání nezákonných vyšetřovacích metod za účelem vynucování nepravdivých doznání a falšování vyšetřovacích protokolů sektoru. Nejdříve byl vyloučen z KSČ, v květnu 1957 byl za svou protiprávní činnost odsouzen k 9 letům odnětí svobody. Už koncem roku 1957 na základě udělené milosti prezidenta Novotného byl z vězení propuštěn. Takže se na svobodu paradoxně dostal o mnoho dřív než mnohé z jeho obětí.
Doubek poté nastoupil do kontrolního oddělení Čedoku. Vzhledem k vážným zdravotním problémům odešel do invalidního důchodu. Ve věku 56 let v říjnu 1975 odešel v tichosti a v zapomnění z tohoto světa. Jeho zločiny by ale neměly být nikdy zapomenuty.
Ing. Bc. Josef Mareš
28. 5. 2026