Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy
Informace k postupu Policie ČR
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel žádal poskytnutí informací, a to v tomto znění žádosti:
„… cizincům byla stanovena doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Tato doba by začala standartně běžet ode dne, kdy cizinec vycestuje z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Dle § 118 odst. 4 zákona o pobytu cizinců: „Do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo občanovi Evropské unie anebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, se nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné.“ Pokud by se cizinec v takové situaci rozhodl vycestovat mimo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace do nějaké třetí bezpečné země, jakým způsobem bude Policie posuzovat běh doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace?
1/ Počne doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, v uvedené situaci běžet dnem, kdy cizinec vycestuje z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, nebo ne?
2/ Jakým způsobem bude v takovém případě Policie ČR posuzovat vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění? Stane se rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné dnem, kdy cizinec dobrovolně opustí území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace?
3/ Jakým způsobem bude Policie ČR v uvedené situaci vykládat ust. § 118 odst. 4 zákona o pobytu cizinců? …“
Povinný subjekt předmětnou žádost posoudil a v souladu s ustanovením § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona žadateli poskytuje následující:
Ad 1) Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států v uvedené situaci, nezačne běžet dnem vycestování cizince z tohoto území.
Ad 2) V případě, kdy cizinec v době trvání nemožnosti vycestování, která je konstatována v rozhodnutí o správním vyhoštění, vycestuje mimo území Evropské unie a smluvních států, se rozhodnutí o správním vyhoštění nestává vykonatelným. Vykonatelnost rozhodnutí bude v tomto případě stanovena až postupem dle § 120a odst. 6 věty druhé zákona č. 326/1999 Sb., vydáním nového rozhodnutí ve věci stanovení nové lhůty k vycestování.
Ad 3) Doba, po kterou se cizinec nachází mimo území Evropské unie a smluvních států za situace, kdy trvají důvody znemožňující vycestování, které jsou konstatovány v rozhodnutí o správním vyhoštění se nezapočítává do doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států, protože rozhodnutí o správním vyhoštění, respektive zákaz vstupu cizince není vykonatelný, kdy tato doba zákazu vůbec neplyne.
Ve věci vyřízení Vaší žádosti je nutné upozornit na skutečnost, že informační zákon, stanoví jasné hranice toho, jaký typ informací povinné subjekty poskytují. Smyslem tohoto zákona je zpřístupnění konkrétních existujících informací, které má povinný subjekt k dispozici a vztahují se k jeho činnosti. Zákon však již nesměřuje k tomu, aby na jeho základě povinný subjekt vytvářel nové výstupy, hodnotící stanoviska nebo odborné analýzy. Podle § 2 odst. 4 informačního zákona povinné subjekty neposkytují informace vztahující se k dotazům na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Toto omezení má zabránit tomu, aby byl informační zákon používán jako prostředek k obcházení standardních postupů právního poradenství či odborného konzultování, které nejsou předmětem tohoto právního předpisu.
Oldřiška Šlosarová, 11.12.2025