Anna Magdalena Schwarzová OCD
14. března 1921 Praha – 2. ledna 2017 Krakov-Wesoła
Narodila se v židovské rodině, ale byla pokřtěna a vychována v katolické víře. Jejími rodiči byli výrobní ředitel koncernu Juta Gustav Schwarz a Marie rozená Ebenová. Absolvovala Drtinovo reálné gymnázium. Po prožití náboženské konverze k hluboké osobní víře se v roce 1939 hlásila do kláštera bosých karmelitek v Praze na Hradčanech, ale jako Židovce jí vstup odložili na neurčito.
Už 7. prosince 1941 ji s rodiči deportovali do Terezína. S matkou zde přežily, ale otec a většina příbuzných zahynula v Osvětimi. Bratr Jiří, který studoval v Anglii, se přihlásil do armády a sloužil u 311. čs. bombardovací perutě jako palubní mechanik. Po srpnu 1968 emigroval do USA, pak žil v Kanadě.
Matka s dcerou po návratu do Prahy strádaly (nedostaly zpět majetek). Anna se stala postulantkou karmelitánského kláštera, ale její vstup byl opět odložen. Od podzimu 1945 studovala na FFUK v Praze angličtinu a francouzštinu a působila v Ústředí katolického studentstva i v mezinárodním katolickém sdružení Pax Romana.
V květnu 1948 studia přerušila, vstoupila do noviciátu v hradčanském Karmelu a přijala řeholní jméno Marie Magdalena od Kristových ran. V roce 1949 však pod tlakem režimu musely všechny novicky řád opustit. Anna začala opět studovat, ale počátkem roku 1950 studium definitivně přerušila. Poté pracovala v Jutě a v podniku Kovo. Od podzimu 1949 patřila do okruhu společenství Rodina. Jejími přáteli byli Růžena Vacková, Josef Zvěřina, Oto Mádr, Václav Vaško i Zdeněk Bonaventura Bouše. Po likvidaci mužských řádů vozila do internačních táborů potraviny, zprávy a tajné pokyny. StB ji zatkla 12. února 1953 pro spojení se „špionem Vatikánu“ Mádrem. V březnu 1954 byla v inscenovaném procesu se skupinou Hošek a spol. odsouzena za velezradu na 11 let. Trest si odpykala převážně v Pardubicích. Ve vězení potkala Vackovou, sblížila se mj. s Dagmar Šimkovou, Jitkou Malíkovou a komunistkou Marií Švermovou.
Po amnestii v roce 1960 žila s maminkou u jejího bratra v Českém Krumlově a pracovala v papírně ve Větřní. Do Prahy se vrátily v září 1968 a Anna získala místo překladatelky ve Vědeckém lesnickém ústavu. Roku 1976 odešla do důchodu.
Po smrti matky vyhledala karmelitky v Jiřetíně pod Jedlovou. Zde 8. prosince 1976 složila časné sliby, u nichž spolupůsobil jezuita František Lízna. Od generálního představeného bosých karmelitánů dostala potvrzení, že řád uznává její nedokončený noviciát a může složit řeholní sliby. Převorka řádu jí zakázala podepsat Chartu 77, ale s chartisty, disentem a VONSem spolupracovat směla. Pro Zvěřinu s Mádrem překládala samizdatovou literaturu.
V roce 1980 na ni StB zavedla svazek SÁRA a pronásledovala ji. Když jí znemožnila cesty do Jiřetína, vydala se do Polska a v klášteře bosých karmelitánek v Krakově-Wesołe žila svou karmelitánskou spiritualitu (při cestách vozila zprávy pro Amnesty International a duchovní literaturu).
Po setkání s generálním představeným řádu složila 26. srpna 1980 věčné sliby pro klášter ve Wesołe. Roku 1982 přišla o pas a teprve po dlouhém vyjednávání dostala vystěhovalecký pas s podmínkou, že se vzdá občanství. ČSSR opustila 19. ledna 1985 a 25. ledna se ocitla na seznamu nežádoucích osob.
Po listopadu 1989 směla odjet domů a požádat o vrácení občanství. Po exklaustraci v roce 1992 žila několik let ve vlasti, vyřizovala si rehabilitaci a odškodnění a vždy několik měsíců v roce trávila v krakovském klášteře. Po dosažení 80 let odešla do Wesołe natrvalo. Zemřela 2. ledna 2017.
V roce 2010 ji ÚSTR vyznamenal Cenou Václava Bendy. V roce 2011 jí prezident republiky udělil Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva a sdružení Post Bellum Cenu Paměti národa.
PhDr. Daniel Povolný, Ph.D.
15.1.2025